Markušovce

Věž se přimykala k východní hradbě. K jižní hradbě se zevnitř přimykala minimálně trojprostorová palácová budova, mezi níž a věží se nacházel úzlý koridor pro východní bránu. Snad nějaká budova stávala i při severní hradbě. Západní frontu v nárožích chránily dvě půlkruhové dovnitř otevřené bašty. Mezi nimi byla prolomena západní brána. Zda-li však byl hrad od svého prvopočátku průchozí nebo jedna z bran je mladšího data, nelze jednoznačně určit. Patrně až na přelomu 15. a 16. století nabyl hrad současného rozsahu. Tehdy byl k východní hradbě přihrazen rozsáhlejší areál obdélného tvaru, který ze severní, východní a jižní strany tvořily budovy obytného a hospodářského charakteru. Východní fronta v severním a jižním nároží obsahovala okrouhlé věžice, které zajišťovaly vstupní východní frontu hradu a bránu v jejím středu. Hlavní reprezentační a obytná budova stála ve středu jižního křídla. Tvořila jí dvojpatrová mohutná trojprostorová palácová budova (cca 17 x 10 m), která se dodnes vyznačuje dvojicí sdružených oken na fasádě směřující na jih do údolí řeky. V období renesance, po r. 1538, byly některé budovy zmodernizovány a hradní budovy dostaly moderní renesanční okna lemována kamennými ostěními..

Odborníci se shodují, že za nejstarší část hradu je snad možné označit čtverhrannou věž na mírně obdélníkovém půdoryse v současné západní části hradu, původně v samostatném opevnění, která plnila funci jak obytnou, tak obrannou. Z této stavby se dodnes zachovalo jen přízemí a část patra. Patrně později byla k vnitřní frontě jižní obvodové hradby, vymezující mírně lichoběžníkovitý půdorys, vestavěna palácová budova. Mezi věží a palácem byl ve hradbě prolomen portál vstupní brány. Zda-li byl hrad již v této době průjezdný nebo zda současný zazděný západní portál je až mladšího datování, nelze spolehlivě říci. Někdy na přelomu 15. a 16. století byl hrad za Štěpána Mariássyho výrazně přestavěn a rozšířen. Na ploše bývalého východního předhradí vznikla zcela nová část hradu, která se plynule napojovala na starší západní areál a vytvořila tak jeden nový opevněný celek současného rozsahu. Práce na přestavbě byly ukončeny do roku 1516. Vyhrocené vztahy rodu Mariássyů s nedalekým mocným městem Levočou a dalšími zástupci tzv. 13 spišských měst, kteří se obávali vzniku pevného hradu ve svém okolí, vedl v roce 1527 k obsazení hradu a jeho částečnému poškození. Až po roce 1538 získal rod Mariássyů své majetky nazpátek. Ihned poté započali s opravami poničeného hradu a s jeho rekonstrukcí tentokrát již v novém renesančním slohu. Přestavbou a úpravami získal objekt současnou podobu. V roce 1773 hrad vyhořel, ale do roku 1789 byl obnoven, o čemž svědčí i nápisy v hradním paláci. Rozvětvenému rodu Mariássyů však brzy přestal nepohodlný hrad vyhovovat a přestěhovali se do mnohých zámečků a kúrií v okolí. Hrad poté sloužil spíše jako provozní a hospodářský areál, byty, sklady a pomalu chátral. Po 2. světové válce byl areál zestátněn a jeho chátrání se jen urychlilo. V roce 1972 se místní sdružení pokusilo hrad částečně opravit, ale jejich počínání bylo brzy ukončeno. Hrad je dnes uzavřen proti nenechavcům, avšak nadále výrazně chátrá, což je vidět nejlépe na postupné destrukci střech nad některými budovami..