katedrála sv. Martina

Nejstarší stavební fáze katedrály měla podobu typické trojlodní románské baziliky, tj. tři stejně široké lodě, avšak s výrazně převýšenou střední lodí, osvětlenou okny nad úrovní střech bočních lodí. Každá z lodí měla dvě klenbová pole a byla ukončena půlkruhovou apsidou. K zadní části chrámu přiléhá empora, jejíž přízemí zdobí masivní románské křížové klenby spočívající na bohatě tvarovaných románských sloupech. Nad přízemím je pak samotná empora s chórem. Z románské stavby se zachovala severní stěna se vstupním portálem a úzkým oknem a část východní zdi s románským vítězným obloukem. Západnímu průčelí dominují v hmotě dochované románské věže. Právě výstavbou druhé z věží byla v roce 1273 završena románská fáze výstavby katedrály. Románský portál v západním průčelí mezi věžemi byl obnoven v novorománském stylu ve 2. polovině 19. století. Ve 30. letech 15. století byla oblast Spiše postižena výboji husitských vojsk a v roce 1433 byla poškozena i samotná katedrála a po několik desetiletí spíše chátrala. Až v roce 1462 začala jeho oprava a pozdněgotická přestavba pod vedením Jána Stocka. Po jeho úmrtí v roce 1464 vedl stavbu nový spišský probošt Caspar Beck. V tomto období byl postaven nový gotický presbytář a boční lodě byly zvýšeny na úroveň hlavní lodi, čímž se z původní románské baziliky stal trojlodní kostel. Boční lodě dostaly zdobnou hvězdicovou klenbu. V roce 1478 byl kostel slavnostně vysvěcen. O dokončení v roce 1497 vypovídá svorník severní klenby s erbem probošta Caspara Becka. Na sklonku 15. století (1488-1493) se majiteli Spišského hradu a později i župany Spiše stali příslušníci rodu Zápolských, kteří si postavili v kostele sv. Martina novou rodinnou gotickou kapli. Zápolského kaple byla postavena na místě starší a menší kaple Božího Těla z roku 1382. Stylově napodobuje kapli v Spišském Štvrtku, ale nedosahuje její architektonické dokonalosti, štíhlosti ani krásy. Pravděpodobně ji stavěli mistři, kteří se podíleli na stavbě Dómu sv. Alžběty v Košicích. Prostor kaple je spojen s kostelem dvěma otevřenými arkádami. Vyznačuje se vysokými gotickými okny a jemnou síťovou klenbou. Kaple má dvě samostatné sakristie, jakož i vlastní empory s pozdně gotickou kružbou v zábradlí. Další stavební zásahy měly jen druhořadý význam. Začátkem 18. století, v roce 1706, byla přistavěna barokní sakristie. V letech 1777-1779 byl kostel renovován a v letech 1873-1889 byla katedrála pod vedením F. Storna regotizována a rozšířena o jižní boční přístavby. Západní a severní portál byly obnoveny v novorománském slohu..