Kamerlengo

zde založili Řekové osadu zvanou Tragurion. Ve 2. století př. n. l. ji dobyli Římané. Za jejich vlády zaznamenala osada velký rozvoj a stala se významným přístavem. Nový rozmach nastal za chorvatských a uhersko-chorvatských králů. V 9. století uznával Trogir svrchovanost chorvatských vládců. V roce 1123 byl Trogir dobyt a téměř úplně zničen Saracény. V krátké době zažilo město období hospodářské prosperity. V 12. a 13. století si Trogir držel určitou míru samostatnosti pod benátskou vládou. Ve 13. století bylo město ovládnuto Uherským královstvím. Po těžkém obléhání v roce 1420 Trogir ovládli Benátčané. Krátce po získání města vybudoval Marin Radojev rozšířením původně samostatné starší obranné věže z roku 1380 pevnost Kamerlengo. Stavbu navrhl benátský vojenský architekt Pincino da Bergamo. Hrad chráněný vodním příkopem sloužil hlavně k ubytování benátské armády. Vstupovalo se na něj po padacím mostě. Pevnost začala upadat v 19. století. Po období benátské nadvlády získali moc nad městem Habsburkové, poté Francouzi a poté nakrátko opět Rakušané. Po první světové válce se stalo město součástí státu Slovinců, Chorvatů a Srbů. Za druhé světové války byla pevnost značně poškozena. V roce 1997 bylo celé staré město Trogir zapsáno do listiny světového kulturního dědictví organizace UNESCO..