Adare

Jádro hradu je od řeky vzdáleno přibližně 30 m. Je téměř kruhového půdorysu, jeho obvodová hradba ale vytváří dvě ostrá nároží v místech, kde na ni navazují hradby předhradí. Severní a západní úsek obvodové hradby jádra hradu s půlkruhovou baštou na západní straně vznikly na začátku 13. stol. O něco pozdější je jižní a východní úsek hradby na straně předhradí. Na východní straně dominují jádru hradu trosky obdélného donjonu (obranné a obytné věže). Východní zeď donjonu je součástí vnějšího obvodu jádra hradu. Severní strana donjonu stojí dosud v plné výšce tří pater, zatímco jižní strana až na přízemí zanikla. Tento stav může být důsledkem boření hradu v roce 1657. V přízemí donjonu jsou tři valeně klenuté prostory, které sloužily jako skladiště a vězení. Klenby s přepážkami byly vloženy dodatečně, nejspíše až v 15. stol, kdy tomu bylo zvykem. Vnitřní strana severní zdi donjonu nese stopy po nejstarší střeše nad prvním patrem. Vstup do jádra hradu je i dnes drobnou branskou věží na jižní straně z předhradí. Jádro hradu je dosud obehnáno kruhovým příkopem a bylo tak samostatně bránitelné i proti předhradí. Jednopatrová obdélná branská věž jádra hradu vystupuje před hradbu na samý okraj bermy. Čelní průčelí věže je kónické, odchylka od svislé osy je 4,34˚. V koruně je proto průčelí od svislé osy vychýleno o 0,598 m. Klenutý průjezd v přízemí má šířku 1,62 m a výšku 1,92 m. Jezdec proto musel před bránou z koně sesednout. Bránu chránil kolébkový padací most. Pod průjezdem je obezděná jáma o rozměrech 2,5 x 1,65 m, hluboká 2,5 m, do které zadní část mostu se závažím po zdvižení zapadla. Dno a spodní části zdí jámy jsou vymazány původní vrstvou jílu, která brání prosakování vody z příkopu. Padací most byl dlouhý 7 m, z toho jeho vnitřní část 2,35 m. Po spuštění překročil horizontální polohu o 5,35˚. Tento sklon byl vynucen nedostatkem prostoru v předhradí, kde by jinak musela být postavena nájezdová rampa. Překročení horizontální polohy představovalo zvýšenou zátěž při zahájení zdvihu. Nad portálem brány byl horizontálně uložený trám, který sloužil jako nárazník mostu. Segmentový portál brány je situován ve vysokém segmentovém výklenku. Šířka výklenku je 1,9 m, výška 5,3 m a hloubka 1,14 m. Výklenek posloužil zároveň jako vpadlina padacího mostu. Jižně od jádra hradu stojí v předhradí přímo na břehu řeky velký románský sál ze začátku 13. stol. (vnitřní rozměry 17 x 9,4 m). Jde o jednopatrovou obdélnou stavbu se zachovalým střešním štítem na kratší východní straně. Západní čelo velkého sálu bylo spolu s jižní říční stranou součástí vnějšího obvodu hradu. Dosud se zachovala románská sdružená okna s ostěním na jižní a severní straně sálu. Západní stranu hradu uzavřela krátká hradba, která spojila velký sál s jádrem hradu. Hned vedle velkého sálu v ní stojí zasunutá jednopatrová obdélná branská věž předhradí o rozměrech 6 x 5 m. Půlkruhový portál brány má šířku 2,3 m a výšku 4 m. Původně mohl být chráněn padacím mostem. Průjezd je plochostropý, půlkruhový portál na jeho vnitřní straně má šířku 3,2 m a výšku 5 m. Vnitřní konec průjezdu chránil hřeben. Velký sál brzy přestal vyhovovat nárokům šlechty a ještě během 13. stol. byl dál na východ postaven větší nový sál s vnitřním rozměrem 22,7 x 11,2 m. Opět šlo o samostatnou obdélnou budovu (vnější rozměr 32,25 m x 13,9 m) postavenou přímo na břehu řeky. Velký sál byl tentokrát přímo v přízemí za účelem pohodlnějšího vstupu. Oba sály se určitě lišily také svým využitím, ten starší mohl sloužit soukromějším aktivitám majitele hradu, zatímco ten novější mohl běžně sloužit i hradní posádce. Na východním konci nového sálu jsou dvě malé místnosti navzájem oddělené chodbou. Šlo o spižírnu a sklad piva a vína. Sluhové tak nosili jídlo a pití do velkého sálu třemi dveřmi. Jedny vedly ze spižírny, druhé ze skladu piva a vína a ty třetí z chodby, kterou se přinášelo vařené jídlo z kuchyně. Toto řešení se třemi dveřmi na jednom konci velkého sálu je velmi běžné na hradech v Anglii a Walesu. Šlo o přísný protokol nejen ve výstavbě velkého sálu samotného, ale také při hostinách. Majitel hradu seděl s rodinou a nejvýznamnějšími hosty u vysokého stolu na druhém konci sálu naproti těmto třem dveřím. Další hosté pak seděli u stolů podle svého společenského postavení, ti nejméně významní blíž ke třem dveřím. Kuchyně stála dál na východ za novým sálem, její pozůstatky jsou dnes stále patrné, včetně pece. Hned za ní začíná východní hradba předhradí. Ta vede kolmo od řeky k severu a pak na západ, kde se napojuje na opevnění jádra hradu. Za zmínku stojí také obdélná latrínová věž, která byla ve 13. stol. přistavěna k jihozápadnímu nároží starého velkého sálu. Její jižní konec stojí přímo v řece. Voda tak dosud protéká kanálem pod bývalými latrínami. Tato věž je dobře pozorovatelná ze silničního mostu..

Těch bylo po celém Irsku přes 40 000. Jedná se o staré keltské usedlosti, které byly obehnané palisádou, valem a příkopem. Jejích stáří bylo v rozmezí 2000-1000 let. Tato konkrétní pevnost stála ve strategické poloze u brodu a podle tradice patřila místnímu klanu O’Donovanů. První zmínka o Adare je z roku 1226. V tomto roce získal Geoffrey de Marisco povolení od krále Jindřicha III. Anglického k pořádání ročního trhu na svém panství Adare. Geoffrey byl velmi mocný šlechtic, několikrát držel úřad královského místodržícího v Irsku. Právě on mohl založit dnešní hrad. Po roce 1228 byl ale v nepřízni krále a panství tak přešlo na Fitzgeraldy. Geoffrey zemřel v exilu v roce 1245. FitzGeraldové drželi Adare až do 17. stol. Do roku 1534 byl hrad v rukou rodové větve hrabat z Kildare (hrabata od roku 1316). Desátý hrabě z Kildare, Tomáš Fitzgerald, zvaný Hedvábný Tom (Silken Thomas), se v roce 1534 otevřeně vzepřel proti králi Jindřichu VIII. Tudorskému. Se svým vojskem zaútočil na hrad v Dublinu. Útok byl ale odražen a Tomáš utekl. Později se musel vzdát a nakonec byl spolu se svými pěti strýci v Londýně popraven. Panství Adare pak přešlo do rukou druhé větve Fitzgeraldů, kteří byli hrabaty z Desmondu, velkého panství na jihozápadě Irska. Fitzgeraldové se vzbouřili proti anglické královské vládě v tzv. Desmondských rebeliích v letech 1579–1583. Anglické královské vojsko hrad dobylo po krátkém obléhání, v roce 1583 jej ale Fitzgeraldové získali zpět. Hrad byl obsazen povstalci v roce 1641, v době irské vzpoury proti anglické nadvládě. Tato vzpoura pak přerostla v irskou konfederační válku, která nakonec vedla k invazi do Irska anglickým parlamentním vojskem pod vedením Olivera Cromwella v roce 1649. Cromwell nařídil v roce 1657 hrad zbořit. V pol. 19. stol. byl majitelem hradu lord Dunraven, ten na něm nechal provést opravy. Od roku 1982 je v majetku státní památkové péče OPW (Office of Public Works). V nedávné době byl kompletně zakonzervován a poté otevřen veřejnosti..

V jádře hradu rostou dva tisy. Ty jsou, jak známo, jedovaté pro hmyz, ptáky a dobytek. Tisy bývaly tradičně sázeny na irských hřbitovech jednoduše jako záruka toho že dobytek pak na hřbitov nepoleze..