
Hrad stojí v rovině na pravém (severním) břehu řeky Maigue. Tato poloha umožňovala kontrolu říční dopravy a napájení hradních příkopů vodou. Jádro hradu je od řeky vzdáleno přibližně 30 m. Je téměř kruhového půdorysu, jeho obvodová hradba ale vytváří dvě ostrá nároží v místech, kde na ni navazují hradby předhradí. Severní a západní úsek obvodové hradby jádra hradu s půlkruhovou baštou na západní straně vznikly na začátku 13. stol. O něco pozdější je jižní a východní úsek hradby na straně předhradí. Na východní straně dominují jádru hradu trosky obdélného donjonu (obranné a obytné věže). Východní zeď donjonu je součástí vnějšího obvodu jádra hradu. Severní strana donjonu stojí dosud v plné výšce tří pater, zatímco jižní strana až na přízemí zanikla. Tento stav může být důsledkem boření hradu v roce 1657. V přízemí donjonu jsou tři valeně klenuté prostory, které sloužily jako skladiště a vězení. Klenby s přepážkami byly… číst dále
Jméno Adare pochází z irského Ath Dara (Dubový brod). Hradu mohla předcházet kruhová pevnost (rath, ringfort). Těch bylo po celém Irsku přes 40 000. Jedná se o staré keltské usedlosti, které byly obehnané palisádou, valem a příkopem. Jejích stáří bylo v rozmezí 2000-1000 let. Tato konkrétní pevnost stála ve strategické poloze u brodu a podle tradice patřila místnímu klanu O’Donovanů. První zmínka o Adare je z roku 1226. V tomto roce získal Geoffrey de Marisco povolení od krále Jindřicha III. Anglického k pořádání ročního trhu na svém panství Adare. Geoffrey byl velmi mocný šlechtic, několikrát držel úřad královského místodržícího v Irsku. Právě on mohl založit dnešní hrad. Po roce 1228 byl ale v nepřízni krále a panství tak přešlo na Fitzgeraldy. Geoffrey zemřel v exilu v roce 1245. FitzGeraldové drželi Adare až do 17. stol. Do roku 1534 byl hrad v rukou rodové větve hrabat z Kildare (hrabata od roku… číst dále
Podle vyprávění průvodkyně byly při nedávném archeologickém výzkumu hradu v příkopu nalezeny kosterní pozůstatky mladého Anglonormana, který zemřel ve věku přibližně 25 let. Že šlo o Anglonormana, mělo být zjištěno ze zubní anomálie, která má být pro ně typická. V jádře hradu rostou dva tisy. Ty jsou, jak známo, jedovaté pro hmyz, ptáky a dobytek. Tisy bývaly tradičně sázeny na irských hřbitovech jednoduše jako záruka toho že dobytek pak na hřbitov nepoleze.