archeologické naleziště Kafarnaum

Delší osa odkryté části je ve směru sever-jih. Většina na sebe těsně napojených obdélných obydlí s malými dvorky byla postavena z tmavého čediče, který je místní horninou. Blíže k východnímu okraji odkryté plochy byla odhalena severojižní ulice. Západně od ní jsou tři insuly, navzájem oddělené menšími ulicemi. V severní insule stojí pozůstatky rozměrné bíle synagogy z konce 4. století. Synagoga byla postavena z vápencových bloků, v čedičovém městě proto i dnes budí pozornost. V jižní insule je obydlí svatého Petra. To se původně od jiných domů ve městě nijak nelišilo, ve 4. a znovu v 5. století bylo ale přestavěno na raně křesťanský kostel. Dnes nad ním stojí na betonových sloupech moderní polygonální kostel svatého Petra, který překrývá jižní insulu. Na dům svatého Petra je proto možno nahlédnout zboku mezi pilíři kostela nebo z kostela samotného skleněnou podlahou. Bílá synagoga se skládala ze dvou částí. Na západní straně stál obdélný modlitební sál o vnitřních rozměrech 23 x 17,28 m. Na východní straně byl malý obezděný dvorek. Delší osa sálu byla ve směru sever – jih. Hlavní jižní průčelí bylo otočeno k Jeruzalému. S výjimkou jižní strany byl sál na třech stranách rozdělen vnitřními portiky na hlavní modlitebnu a boční chodby. Podlaha byla dlážděná. Na jižní straně byly tři hlavní vstupní portály. Portál na východní straně spojoval sál s mírně lichoběžným dvorkem. S výjimkou západní strany byl dvorek na třech stranách obehnán portiky. Na severní a jižní straně byl zvenčí přístupný portály. Pozůstatky synagogy byly částečně obnoveny. Nejlépe dochovaný je severozápadní roh stavby. Exteriér synagogy zdobily velmi kvalitní kamenné články říms a vstupních portálů, interiér pak bohatá štuková výzdoba. Synagoga byla ve své době jednou z nejhonosnějších staveb v Galilei. Zdivo z bílých vápencových kvádrů stojí na čedičových základech. Čedičové zdivo je patrné v prvních třech vrstvách nad zemí. Může jít o pozůstatky starší synagogy z 1. století, ve které kázal Ježíš Kristus. V dlažbě synagogy jsou vyryty hry, které pocházejí patrně z doby muslimského záboru města po zániku synagogy. Přízemní zděné obydlí svatého Petra mělo jednu místnost o vnitřních rozměrech 5,80 x 6,45 m. Dům byl postaven ve 2. století př. n. l. Navazovaly na něj další domy a dvorek. V prvním století n. l. byla severovýchodní část místnosti včetně podlahy omítnuta. Podlaha má z této doby šest vrstev bílé omítky. V té době šlo o jedinou omítnutou místnost v Kafarnaumu. Archeologické nálezy ukazují, že běžný denní život v této místnosti ustal. Z domu svatého Petra se stal sněmovní dům (domus ecclesiae). Na omítce byla nalezena raně křesťanská grafita, z nichž nejstarší pocházejí ze začátku 3. století. Na konci 4. století byl sněmovní dům poprvé výrazně přestavěn. Některé okolní domy byly zbořeny a pozemek byl ohrazen novou zdí o obvodu 112,25 m. Ze 4. století pochází popis od poutníka Egeria: “Dům prince apoštolů (svatého Petra) v Kafarnaumu byl změněn v kostel, zdi domu ale stále stojí tak jak stály”. V 2. polovině 5. století byly zdi domu pohřbeny pod navážkou. Nad ním byl postaven osmiboký kostel, složený ze dvou koncentrických polygonů. Osmiboký tvar má také dnešní železobetonový kostel svatého Petra..

n. l. V období 1200–587 př. n. l. byla ale lokalita pustá. Druhá zděná osada byla založena v 5. století př. n. l. Její hebrejské jméno Kefar Nahum je překládáno jako Nahumova vesnice nebo Vesnice pohodlí. S prorokem Nahumem jméno údajně nesouvisí. Obyvatelé vesnice byli Židé. Živili se rybolovem, zemědělstvím, obchodem a řemesly. V době Římské říše byl Kafarnaum po smrti Herodese Velikého (73 př. n. l. – 4 př. n. l.) na hranici Galileje. Hranice ležela na řece Jordánu, která se vlévá do jezera přibližně 4 km severovýchodně od města. Procházela tudy podél jezera hlavní silnice od Středozemního moře do Damašku, na hranici proto byla celnice. Dle Lukášova evangelia 7: 1-10 a Matoušova evangelia 8: 5-13 zde byla římská vojenská posádka. Mnozí Ježíšovi apoštolové byli místními rybáři. Svatý Petr a jeho bratr svatý Ondřej se sem přestěhovali z nedaleké Betsaidy, která ležela za řekou na opačné straně hranice. Dle Matoušova evangelia 4:13 odešel Ježíš z Nazaretu do Kafarnaumu. Ježíš zde žil po dobu přibližně tří let, kázal ve zdejší synagoze a široko daleko v okolním kraji. Do 4. století žilo v Kafarnaumu pouze židovské obyvatelstvo. Všichni ostatní měli zakázáno se zde usadit. Po Ježíšově kázání se z mnoha místních Židů stali kacíři (křesťané). Na přelomu 3. a 4. století proto rabín Issi z Cezarie syny z Kafarnaumu proklel. Kafarnaum se stal raně křesťanským poutním místem. Obydlí svatého Petra bylo ve 4. a znovu v 5. století přestavěno na raně křesťanský kostel. S přílivem poutníků se zde začali od 4. století usazovat lidé nežidovského původu. Ortodoxní Židé zde pak žili pospolu s židovskými kacíři a dalšími nežidovskými křesťany. Na konci 4. století si proto ortodoxní Židé postavili novou bílou synagogu. V době Byzantské říše dosáhla populace Kafarnaumu největšího rozkvětu, přibližně 1500 obyvatel. V 7. století obsadili celou oblast muslimové, kostel i synagoga zpustly. Mohlo postupně dojít k výměně obyvatel. K odchodu původních obyvatel mohlo přispět také zemětřesení v roce 749. V 10. století byl Kafarnaum definitivně opuštěn. Po pádu křižáckého Jeruzaléma roku 1187 upadl dům svatého Petra a na jeho základech stojící raně křesťanský poutní kostel v zapomnění. Jméno Kefar Nahum bylo známo ještě ve 14. století, od 16. století jej ale nahradilo jméno Tanhum. V 19. století proto nebylo známo, kde Kefar Nahum ležel. Teprve moderní vykopávky spolu s historickým popisem vrátily lokalitě její ztracenou identitu. Dvě třetiny lokality dnes patří františkánům, zbylá východní třetina patří řecké ortodoxní církvi. V roce 1990 byl nad domem apoštola Petra otevřen nový kostel svatého Petra..