Sárospatak

Před ní byl vyhlouben kruhový příkop. Ve vnitřním prostoru stál mohutný, volně stojící čtvercový donjon (obranná a obytná věž), dnes známý jako Červená věž. Ten může pocházet z období 1471-1482. Vzhledem k pozdní době jeho vzniku měla obranná část donjonu podobu bateriové věže pro palné zbraně, od ručních až po děla. Ještě v průběhu 16. stol. byl donjon propojen se severním bastionem zámeckou budovou, tzv. Perenyiho křídlem. V 1. pol. 17. stol. nechal Jiří I. Rákoczi postavit další tři zámecká křídla. Dvě z nich byla postavena podél hradby na severní a západní straně, třetí křídlo spojilo západní bastion s donjonem. Vznikl tak silně kosodélný čtyřkřídlý renesanční zámek s nádvořím. Bastiony se staly součástí zámku a dosud vystupují z jeho průčelí. V průběhu 16. stol. bylo postaveno také rozsáhlé předhradí. To zaujalo pláň severně a západně od hradu. Bylo mírně kosodélné s delší osou ve směru sever-jih. Pouze jihozápadní roh kosodélníku byl zeseknutý. Rozměry předhradí byly přibližně 450 x 150 m. Na východní straně bylo stejně jako hrad chráněno Bodrogem. Rákocziové v průběhu 17. stol. zmodernizovali jeho opevnění nejméně šesti bastiony. Hrad přitom hrál roli sedmého největšího bastionu. Severovýchodní bastion střežil kamenný most přes řeku, postavený v roce 1627. Uvnitř předhradí vzniklo malé město s administrativními budovami. Na jeho severním konci stojí bazilika z roku 1492. U ní stála kruhová rotunda, která je považovaná za možné místo pokřtěni sv. Alžběty Uherské (1207-1231). Na jižní straně předhradí, u zámku, měli Rákocziové dílnu ke slévání děl. Zámek byl v 19. stol. upraven v klasicistním slohu. V jižní části předhradí je park, severní část je zastavěná. Dochovala se především jižní a východní část jeho opevnění. Nejhůře dochovaná je naopak jeho severozápadní strana blíže k městu..

V průběhu 16. stol. pak měla následovat výstavba velkého předhradí. Ani to ale nemusí být zcela jednoznačné, bazilika z roku 1492 totiž stojí přímo na severní hradbě předhradí. Klenutý suterén věže obsahuje ve skále vysekané jámy k uložení potravin a studnu v rohu. Věž tak byla v případě obležení zcela soběstačná. Po celém obvodu jsou těsně nad zemí četné štěrbinové střílny. Ty jsou několikaúhlové, to znamená že střelec mohl z jednoho místa střílet různými směry, aniž by se musel přesunovat. S několikaúhlovými střílnami experimentovali na svých hradech Angličané již ve 13. stol. (například hrady Carrickfergus v Severním Irsku a Caernarfon ve Walesu). Přízemí věže obsahuje vstupní sál, dvě místnosti pro stráže a jednu větší místnost. Všechny prostory mají křížové klenby bez žeber. Místnosti byly obytné, jsou tu latríny a krb. V síle zdi sem z přízemí prostupuje šachta studny, umístěná do výklenku okna. Tento detail má taktéž analogii u anglických hradních donjonů z 11. a 12. stol. Například donjon na hradě Rochester má studniční šachtu v síle zdi příčky. Studniční šachta tam prostupuje všemi patry donjonu. Na hradě Greencastle v Irsku je šachta studny přístupná taktéž ve výklenku okna v prvním patře jedné věže. První patro bylo původně hlavním reprezentačním prostorem věže. Byl zde archiv a pokladnice. Jižní místnost byla v 19. stol. za Windischgrätzů přestavěna na kapli sv. Alžběty Uherské (1207-1231). Toto patro je chodbou spojeno se zámkem. V severozápadním průčelí věže byl prevét. Jednotlivá patra spojují přímá schodiště. Nad prvním patrem je obranné mezipatro. Po celém obvodu má chodbu v síle zdi (kasematu), z niž byly obsluhovány četné střílny. Druhé patro věže je spojeno se zámkem arkádovou chodbou. Je zde velký sál s klenbou z roku 1650. Dále toto patro obsahuje tři další pokoje. Jeden pokoj s prevétem sloužil jako ložnice. Klenby těchto místností nesly děla, situovaná v nejvyšším palebném patře pod střechou. Věž měla původně vysokou jehlanovou střechu s červenou krytinou, ta patrně dala věži jméno. V nárožích vystupovaly ze střechy čtyři čtverhranné strážní věže. Tři z nich jsou dosud dochované, čtvrtá zanikla spolu s horní částí jižního nároží. To bylo někdy ve 20. stol. dostavěno. V současnosti je věž bez střechy. Funkci střechy plní dlažba nejvyššího palebného patra..

Od roku 1460 mělo trhové právo. Během 15. stol. měl rod Paloczi ve městě dvě opevněná sídla. V roce 1465 dostal László Paloczi svolení od krále Matyáše Korvína své sídlo opevnit zdmi a věžemi. Dnešní Červená věž (hradní donjon) mohla být postavena Štěpánem Paloczi v období 1471-1482. Posledním členem rodu byl Antal Paloczi, který zahynul v bitvě u Moháče v roce 1526. Jeho vdova byla z rodu Perenyi, hrad proto přešel do rukou jejího rodu. Sárospatak se stal hlavním rodovým sídlem. V roce 1528 byl během bojů s vojsky Jana Zápolského dobyt císařským vojskem Ferdinanda I. Habsburského. V roce 1534 uvádí Petr Perenyi, že město bylo během bojů vypáleno. V letech 1534-1537 postavil kolem Červené věže renesanční opevnění s bastiony, čímž vznikl nový hrad k obraně proti císaři Ferdinandovi. Již v roce 1537 tu vyjednávali zástupci obou znesvářených stran. Po smrti Gábora Perenyi v roce 1567 přešel Sárospatak do rukou příbuzných z rodu Dobó. V roce 1602 byl hrad obsazen císařským vojskem. Na příkaz císaře Rudolfa byla vykradena rodová pokladnice. V roce 1604 dobyl pevnost Štěpán Bočkaj. Od roku 1608 zde sídlil rod Lorantffy. Jiří I. Rákoczi (1593-1648), sedmihradský kníže, získal Sárospatak v roce 1616 sňatkem se Zuzanou Lorantffy. Sárospatak byl opět hlavním rodovým sídlem, v prostoru hradu byl postaven zámek. V roce 1650 pozvali Rákocziové do Sárospataku Jana Amose Komenského, který zde sepsal Orbis pictus. Jako protestant se Jiří I. Rákoczi zúčastnil třicetileté války v boji proti Habsburkům. Dalšími majiteli byli Jiří II. Rákoczi (1621-1660), narozen v Sárospataku, a František I. Rákoczi (1645-1676). Na zámku se tajně připravovalo povstání pod vedením Ference Wesselenyho (1664-1671). Císařské vojsko v té době zámek vyplenilo. Františka I. zachránilo vysoké výkupné. Po roce 1683 zde často pobýval otčím nezletilého Františka II., Emrich Tököly. Císařské vojsko v roce 1702 zničilo část předhradí. František II. vzápětí vedl v letech 1703-1711 proti Habsburkům uherské povstání. Po jeho potlačení ale odešel dobrovolně do exilu v Turecku. Dnes je jako národní hrdina vyobrazen na bankovce 500 Ft spolu s hradem Sárospatak. Jeho uherské državy byly zkonfiskovány. Novým majitelem panství se stal princ Trautson. Později byl zámek za Bretzenheimů klasicistně upraven. V období 1875-1945 patřil Windischgrätzům. Současný majetkový poměr není uváděn..