
Barokní budova gápľu (tedy mechanismu na čerpání solanky) byla postavena nad těžní jámou Leopold, hlubokou 155 metrů. Je to přízemní osmiúhelníková stavba s vysokou mansardovou střechou. Uvnitř je hřídel s navíjecím bubnem (průměr 5,6 metru), pomocí kterého se vytahovaly z jámy kožené vaky naplněné solankou o objemu 5 až 7 hektolitrů. Mechanismus byl poháněn čtyřmi koni.
Roku 1752 solanka zaplavila hlavní těžební šachtu a dolování pevné soli bylo ukončeno, nicméně získávání soli ze solanky zde nadále pokračovalo. V roce 1785 "soľnobanský handel" podřízen C a K komoře ve Vídni. Ve 20. letech 20. století byla výroba soli přenesena do Nového Solivaru. V roce 1970 byl areál prohlášen za národní kulturní památku. Nyní je ve správě Slovenského technického muzea Košice..