Šariš

Současný kamenný hrad nahradil původní opevnění zřejmě po jeho pravděpodobném zničení za tatarského vpádu v roce 1241. Za prvních šarišských županů byl královský hrad již nejméně rozestavěn a v roce 1245 už snad mohl hostit krále. při jeho pobytu v Šariši. Královským hradem a centrem nového správního celku šarišských županů byl Šarišský hrad do začátku 14. století, kdy se jej zmocnil velmož Omoděj. Dne 15. června 1312 v bitvě u Rozhanovců bylo vojsko Omodějů a oddíly Matúše Čáka Trenčanského poraženo a na hrad se vrátili úředníci krále Karla I. Roberta. Koncem 14. století zastavil hrad Zikmund Lucemburský Bebekovcům a poté jej dal Petrovi Perényimu, od něhož jej později získali Šoóšovci. V letech 1441-1460 obsadil hrad Jan Jiskra z Brandýsa. Poté hrad oblehlo vojsko nového krále Matyáše Korvína. Kvůli silnému opevnění hradu se jej rozhodli vyhladovět. V druhé polovině 15. století byl majetkem pánů z Perína (Perényů), kteří jej rozšířili a opevnili novou hradbou po okraji svahu. Perényiové se v boji o uherský trůn postavili na stranu Jana Zápolského, proto hrad v roce 1537 dobylo císařské vojsko. Habsburkové hrad přestavěli na mohutnou protitureckou pevnost. Kolem roku 1645 hrad získal mocný rod Rákocziů. Ti však při svých pobytech využívali zámek v podhradí. V roce 1660 hrad značně poškodil výbuch prachárny. Zkázu hradu však způsobil až požár v roce 1687, po němž již nebyl obnoven..