Výsledky hledání míst

Socha sv. Prokopa u Dubé z r. 1761 je umístěna na místě rodinné tragédie, kde byl synem zavražděn radní města Antonín Schiffner, protože mu bránil ve sňatku. Vrah dopaden a popraven. Na podstavci sochy reliéfy sv. Václava, Vojtěcha a Jana Nepomuckého. U Dubé kopie sochy, originál stojí v Doksech.

Pozdně barokní pískovcová socha ze druhé poloviny 18. stol. stávala u zaniklého rozcestí jižně od obce Štědrá. Po 2. sv. válce chátrala a trpěla opakovanými útoky vandalů, přišla o berlu a v 60. letech ji urazili hlavu. Roku 1974 přemístěna na současné místo. Restaurována byla v letech 1975 a 2017.

Socha sv. Prokopa z r. 1711. Má dvoustupňový podstavec a hranolový sokl. Levou nohu klade na ďábla. Sv. Prokop zobrazen v dynamickém postoji. Kvalitní barokní socha neznámého regionálního sochaře. Socha r. 2006 odborně zrekonstruována, r. 2007 vyhlášena kulturní památkou.

Socha sv. Prokopa je z r. 1864. Stojí na soklíku, umístěném na římse podstavce. Stojící mužská postava v biskupském oděvu s mitrou. Rukou se opírá o berlu, opřenou o hlavu ďábla, který mu leží na pravé straně u nohou. Socha z 2. poloviny 19. století zapsána do seznamu kulturních památek r. 1964.

Součástí někdejší bohaté barokní sochařské výzdoby obce a jejího okolí je i socha svatého Prokopa, umístěná u zdi bývalé farské zahrady. Pochází z poloviny 18. století. Vzhledem k použitému pískovci a chybějící péči již světec i jím pokořený ďábel ztratili prakticky veškeré rysy.

Pozdně barokní socha sv. Prokopa z r. 1781. Světec znázorněn v obvyklém barokním pojetí v biskupském rouchu s mitrou na hlavě a s levou nohou spočívající na ležícím ďáblu. Socha patří k významným dokladům místní sochařské produkce. Oprava sochy v r. 2017. V seznamu kulturních památek od r. 2013.

Pískovcová socha světce vznikla nákladem Marie Terezie Savojské a Tomáše Emanuela Savojsko-Carignanského mezi lety 1725-30. Jejím autorem je významný regionální barokní sochař Jan Jiří Šlanzovský (její autorství bylo mylně připisováno dílně M. B. Brauna) Upravena byla r. 1795, restaurována 2014.

Dílo neznámého autora z doby kolem roku 1750 ohraničuje spolu s dalšími třemi sochami (Panna Maria, svatá Anna, svatý Jan Nepomucký) symbolický ochranný kříž, jehož ramena se protínají v prostoru někdejšího kláštera v Klášterní Skalici. Pozůstatek krátkého období barokní obnovy proboštství.

Těžce poškozená barokní socha u rozcestí jihozápadně od Milešova, datována nápisem na soklu do roku 1755. Původně součást rozsáhlého souboru soch v okolí obce, vztyčených v průběhu 18. století. Poškozena po roce 1945.

V Dračích skalách při zelené turistické značce je Prokopská jeskyně se soškou sv. Prokopa z roku 1735.

Pískovcová plastika sv. Prokopa z poloviny 18. století na náměstí v Orlíku nad Vltavou - Starém Sedle.

Socha sv. Prokopa v Polici nad Metují z dílny Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa byla vytvořena kolem r. 1706. Ve městě instalována od r. 1746 a na dnešním místě od r. 1857. Restaurována r. 1997.

Socha ze 3. čtvrtiny 18. stol. od neznámého autora. Světec v životní velikosti stojí na čtyřbokém podstavci, v dolní části rozšířeném. Oblečen je v poutnickém šatě, v ruce drží poutnickou hůl a na zádech mu visí poutnický klobouk. U nohou má psa s chlebem v mordě. Památkově chráněná od roku 1958.

Socha sv. Rozálie pochází z 19. století. Sv. Rozálie je patronkou proti moru. Socha na hranolovém soklu s nečitelným nápisem. Znázorněna ve splývavém rouchu. Na soše se podepsali vandalové, ruce světice zmizely. Socha zapsána do seznamu památek v r. 1965.

Socha sv. Šebestiána stojí na vysokém hranolovém podstavci. Sokl ukončuje profilovaná vysazená římsa. Barokní dílo z 1. pol. 18. stol. Autor neznámý. Šebestián pažemi připoután ke kmeni stromu. Tělo v lehkém kontrapostu. Kvalitní vrcholná barokní plastika.