Výsledky hledání míst

Socha Ježíše Krista pochází z roku 1914. Původně stála na návsi. Restaurována v roce 2009. Nově umístěna pod kostelem. Slavnostní vysvěcení 5. prosince 2009. Nové místo je důstojným místem pro umístění sochy.

Část umělecky zdařilého barokního sousoší z roku 1735, osazena druhotně na masivním kvádrovém podstavci s nečitelným šestiřádkovým latinským nápisem. Podstavec i socha Jezulátka nestojí na původním místě, k faře byly přeneseny. Socha je památkově chráněna v rámci ochrany areálu kostela od r. 1958.

Socha datována r. 1816. Hranolový sokl s vysokou patkou. Kruhový medailon s Duchem Svatým v podobě holubice. Na přední stěně soklu reliéfní monogram Panny Marie. Na zeměkouli nesené okřídleným i hlavičkami andílků Madona Knířovská s korunou na hlavě. Na levé ruce drží Ježíška. Socha zapsána v seznamu kulturních památek od r. 1964.

Socha Krista na starém hřbitově za kostelem je neprávem opomíjena. Stojí za nově zřízenou křížovou cestou na konci hřbitova u hřbitovní ohradní zdi.

Ježíš je největší sochou Krista nacházející se v České republice. Výška celkem 6 metrů a 15 centimetrů, bez podstavce 4,5 metru. Rozpětí rukou 4 metry. Socha z r. 2022 volně přístupná. Vysvětil ji kardinál Dominik Duka. Autor sochy je malíř a sochař Martin Lepka.

Vrcholně barokní socha Krista Trpitele z roku 1704. Autorství je připisováno Johannu Kasparu Süssnerovi či Johannu Wirknerovi z Ostrova nad Ohří. Postava Spasitele je vysoká 2,05 m, celková výška památky je 4,16 m. Restaurována byla r. 1859 kameníkem Böhmem a r. 1975 restaurátory Paškem a Šejnostou.

Pískovcové sousoší Krista s dítětem na esovitě rozšiřovaném soklu, bohatě zdobeném rostlinným motivem. Na horním čele nad deskou pokračujícím soklíku reliéfní korunka a pod ním dvojznak Pöttingský a Manderscheidský. Pozdně barokní z 2. poloviny 18. století. Památkově chráněno.

Socha Madony pochází z období okolo roku 1750. Zhotovil Krištof Schrötter z Pertoltic. Vytvořena podle vzoru Panny Marie Kamenické. Na podstavci letopočet 1775. Vpravo na jejím podstavci je reliéf sv. Prokopa. Socha má poškozenou pravou ruku.

Klasicistní socha Madony z r. 1801. Materiálem pískovec. Na vrcholu soklu sedí Madona s Ježíškem na klíně, jehož kojí. Nad Bohorodičkou svatozář. Socha zapsána do seznamu kulturních památek r. 1964.

Pískovcová socha pochází z r. 1887. V r. 1968 byla svržena a roztříštila se. K její opravě došlo r. 1977. Čelní strana soklu obsahuje modlitbu. Na levé straně soklu vyobrazen sv. Josef a Panna Marie. Socha Panny Marie má zlatou korunu, stejně jako Ježíšek, kterého Panna Marie drží.

Plastika z roku 1825 vytvořena z pískovce. Na čelní straně reliéf s Pannou Marií Sedmibolestnou. Zprava na soklu reliéf s motivem Svaté rodiny. Centrální postavou je malý Ježíš. Po levici Panna Marie, po pravici sv. Josef. Na krycí desce sousoší Svaté Trojice. Centrální postavou je Ježíš na kříži.

Sousoší u cesty na Vidlatou Seč. Postavila ho manželka rolníka Macha r. 1875. Vyrobeno ze světlého pískovce. Reliéfy evangelisty Marka a sv. Františka z Assisi. Na soklu reliéf Panny Marie. Sousoší tvoří Otec a Syn, nad nimi holubice jako Duch svatý. V 20. stol. restaurováno.

Barokní pískovcová socha Nejsvětější Trojice z poloviny 18. století. Pochází patrně ze sochařské dílny Devotyů z nedalekého Hrochova Týnce. V tradičním duchu zobrazuje Boha Otce jako starce, který drží kříž s ukřižovaným Ježíšem, znázorňujícím Syna, a doplněnými o holubici, která značí Ducha svatého.

Socha postavena roku 1863. Stalo se tak k tisíciletému výročí příchodu Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu. Sochu z damníkovského pískovce vytesal a polychromoval Alois Habrhauer, řezbář a kameník ze Svitav. Socha posvěcena a zapsána do gruntovních knih. Rekonstrukce koncem 20. stol.

Kvalitní lidová práce z konce 19. stol. Skulptura z jemnozrnného pískovce stojí na zděném hranolovém podstavci. Ztvárňuje Pannu Marii s dlouhými vlasy zakrytými pláštěm. Ohraničuje ji ozdobná kovová mříž. Jedná o hodnotnou památku místního významu. Zapsána do seznamu kulturních památek r. 2023.