Výsledky hledání míst

První zmínka o kostele v Pardubičkách pochází z roku 1295. Byl snad součástí dominikánského kláštera či dvora. Vypálen husity 1421, obnoven do 1512. Novogotické rozšíření 1904–05 (B. Dvořák), generální oprava 2007–2008.

Kostel doložen r. 1515, přestavěn v letech 1574–1576 Janem Vlachem, věž z r. 1776. V letech 1784–1876 hrobka Schwarzenbergů. V presbytáři votivní obraz Viléma z Rožmberka a jeho manželek z r. 1576, soudobé fresky. Obklopen rozsáhlým hřbitovem.

Původně románský kostel, snad z poloviny 12. století, připomínán v r. 1254. R. 1497 uváděn jako utrakvistický. Barokně přestavěn v r. 1694. Dnešní podoba je důsledkem pseudorománské přestavby v letech 1870–72.

Barokní kostel v dominantní poloze nad centrem městečka Úsov. Postaven na místě starší stavby 1734 snad podle Hildebrandtova projektu. Později upravena atika na věži. Od roku 1945 využíván jen sporadicky.

Pozdně barokní kostel v Teplé postaven 1762–5 na místě statyně, poprvé připomínané 1384 a přestavěné 1667–94. Projekt V. Hausmanna dokončen stavbou ambitů 1808–38. Po roce 1945 zchátral, dnes spravován z kláštera.

Původně gotický kostel v Chlumu pochází z poloviny 14. století. Obnova po třicetileté válce, barokní přestavba a přístavba věže 1758. Po roce 1945 zpustl, po roce 1990 vydrancován.

Trojlodní empírová stavba s presbytářem uvnitř půkruhově a vně kostela polygonálně uzavřeným. Zmiňována je již v roce 1376, kdy byla součástí Olomoucké diecéze. Kostel v letech 1823 a 1835 zachvátil požár. V současné podobě je datován z l. 1843–1849.

Barokní kostel z r. 1732 v místě středověkého předchůdce, upravován r. 1861–2 (klenby). Neorientovaná stavba na půdorysu řeckého kříže s obdélnou lodí a bočními kaplemi, nízkou věží s cibulovitou bání a bohatě zdobeným průčelím s volutovým štítem. V interiéru mramorový znakový náhrobník z r. 1562.

Původně tribunový kostel patřil k první tvrzi ve Švihově, doložené ve 12. stol. Ve 2. pol. 13. stol. přistavěna jižní loď, v polovině 14. století nahrazena apsida presbytářem. V 16. stol. přistavena severní a na přel. 17. stol. jižní předsíň. Přestavba v 18. stol. podstatně změnila ráz stavby.

Původně románský kostel z 2. poloviny 12. století byl razantně rozšířen na přelomu 3. a 4. čtvrtiny následujícího věku o transept a presbytář. Úpravy v 18. století přinesly změnu tvaru oken, přístavky na severní straně a jižní předsíň. Obklopen funkčním hřbitovem.

Románsko-gotický kostel z 1. poloviny 13. století je významný prvním doloženým užitím polygonálního závěru v jihočeském prostoru. Střídmá barokní úprava podle plánů Pavla Ignáce Bayera proběhla v letech 1717–1719. Kostel je obklopen funkčním hřbitovem s kamennou ohradní zdí.

Z kostela pocházejícího ze 14. století zůstal zachován presbytář. Loď a věž vznikly za barokní přestavby v 18. století. Kostel stojí na vyvýšeném místě, uprostřed hřbitova, při z. okraji vsi. Stavba – především presbytář – je ohrožována statickými poruchami.

Prvně je farní kostel sv. Jiljí ve Studnici zmiňován r. 1342. Po třicetileté válce farnost zanikla a byla obnovena až roku 1731. V té době byl postaven také nový kostel sv. Jiljí, snad v místě původního kostela, z něhož může pocházet i zvon umíráček z r. 1552 umístěný ve věži současné stavby.

Kostel sv. Jiljí pochází buď z 2. pol. 14. stol. nebo z 15. stol. Do historického jádra kostela patří hranolovitá věž, obvodové zdivo lodi a křížově zaklenuté kněžiště. Po požáru v r. 1787 barokizován. Před kostelem stojí pískovcový kříž s reliéfem Krista a socha sv. Josefa s Jezulátkem.

Kostel sv. Jiljí raně gotického původu z 2. poloviny 13. stol. prvně doložen r. 1365 již jako farní. Barokně upraven r. 1723 a zároveň doplněn o sakristii, oratoř a hranolovou věž s předsíní. Zařízení nyní převážně rokokové a pozdější. Hřbitov kolem kostela zrušen a přesunut jižně od vsi.