Výsledky hledání míst

Původně románský kostel z 12. či 13. století, doložen roku 1394. Dochována část románského zdiva lodi a hranolová věž se sdruženými okny. Ve 14. století rozšířena loď a přistavěn gotický presbytář. Barokně upraven ve 2. polovině 18. století.

Raně barokní bezvěžový kostel z roku 1675, připisován Antoniovi della Porta, v dominantní poloze nad pooherskou obcí severně od Doksan. Obklopen zdevastovaným hřbitovem, sám velmi zchátralý. Součást zajímavého barokního areálu.

Původně gotický pravděpodobně z poč. 14. stol. Mezi lety 1690–1694 barokně přestavěn. Z gotické stavby uchován lomený portál v jižní stěně lodi. Hlavní oltář rokokový, boční oltáře s malbami J. Hellicha.

Barokní kostel z r. 1732 v místě středověkého předchůdce, upravován r. 1861-2 (klenby). Neorientovaná stavba na půdorysu řeckého kříže s obdélnou lodí a bočními kaplemi, nízkou věží s cibulovitou bání a bohatě zdobeným průčelím s volutovým štítem. V interiéru mramorový znakový náhrobník z r. 1562.

Gotický orientovaný jednolodní kostel ze 14. století, jako farní zmiňován 1381. V letech 1590 – 94 uváděn jako protestantský. V roce 1609 je již katolický s byl přifařen k Radostínu. Kostel vyhořel v roce 1863, současný vzhled je výsledkem historizující úpravy. Rekonstrukce v letech 1992- 97.

Prvně je farní kostel sv. Jiljí ve Studnici zmiňován r. 1342. Po třicetileté válce farnost zanikla a byla obnovena až roku 1731. V té době byl postaven také nový kostel sv. Jiljí, snad v místě původního kostela, z něhož může pocházet i zvon umíráček z r. 1552 umístěný ve věži současné stavby.

Kostel sv. Jiljí pochází buď z 2. pol. 14. stol. nebo z 15. stol. Do historického jádra kostela patří hranolovitá věž, obvodové zdivo lodi a křížově zaklenuté kněžiště. Po požáru v r. 1787 barokizován. Před kostelem stojí pískovcový kříž s reliéfem Krista a socha sv. Josefa s Jezulátkem.

Kostel sv. Jiljí raně gotického původu z 2. poloviny 13. stol. prvně doložen r. 1365 již jako farní. Barokně upraven r. 1723 a zároveň doplněn o sakristii, oratoř a hranolovou věž s předsíní. Zařízení nyní převážně rokokové a pozdější. Hřbitov kolem kostela zrušen a přesunut jižně od vsi.

Farní kostel sv. Jiljí gotického původu ze 14. stol., původně patrně dřevěný, zbarokizován ve 2. polovině 17. stol. Vnitřní zařízení vesměs ze 17.-19. stol. Od r. 2011 celý chátrající areál kostela převeden do majetku obce a zahájeny opravy.

Původně gotický jednolodní kostel s pravoúhle ukončeným presbytářem, věží, sakristií a předsíňkou. Doložen r. 1261, oprava po husitských válkách až do r. 1500. Vnitřní zařízení z poč. 19. století. Věž se opakovaně zřítila v r. 1593 a 1845. V r. 1870 opravena chrámová loď a přistavěna sakristie.

Pův. románský kostel z 12. stol. přestavěn r. 1692 barokně. Po 2. svět. válce zchátral a byl vykraden. Po r. 1990 rozsáhle renovován a doplněn na náklady německých rodáků. Od r. 1988 chráněn jako kulturní památka, jednou ročně pamětní mše.

První zmínka o kostele pochází z r. 1582, kdy byl vysvěcen olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským. V letech 1769-1772 vznikl nový barokní jednolodní farní kostel, který navrhl architekt Jan Karel Hromádko. Na vnitřní výzdobě se podíleli sochař Ondřej Schweigl a malíř Martin Johann Schmidt.

Původně tribunový kostel patřil k první tvrzi ve Švihově, doložené ve 12. stol. Ve 2. pol. 13. stol. přistavěna jižní loď, v polovině 14. století nahrazena apsida presbytářem. V 16. stol. přistavena severní a na přel. 17. stol. jižní předsíň. Přestavba v 18. stol. podstatně změnila ráz stavby.

Původně románský kostel z 2. poloviny 12. století byl razantně rozšířen na přelomu 3. a 4. čtvrtiny následujícího věku o transept a presbytář. Úpravy v 18. století přinesly změnu tvaru oken, přístavky na severní straně a jižní předsíň. Obklopen funkčním hřbitovem.

Románsko-gotický kostel z 1. poloviny 13. století je významný prvním doloženým užitím polygonálního závěru v jihočeském prostoru. Střídmá barokní úprava podle plánů Pavla Ignáce Bayera proběhla v letech 1717–1719. Kostel je obklopen funkčním hřbitovem s kamennou ohradní zdí.