Výsledky hledání míst

Prachovské skály jsou turisticky velmi oblíbené přírodní pískovcové skalní útvary, členité a různého tvaru. Vyhlídky s pohledy na skalní útesy a okolí. Značené turistické cesty.

Nejvyšší hora Hrubého Jeseníku a celé Moravy (1492 m n. m.). Místo vyhledávané vyznavači turistiky, sportu, ale především přírody (CHKO). Vrcholu dominuje 145,5 m vysoký vysílač, který ve 2. pol. 20. stol. nahradil r. 1959 zřícenou kamennou rozhlednu z let 1904-12.

Pradědovu galerii založil řezbář Jiří Halouzek. Jedná se o zahradní galerii řezbářských děl - je zde více než 450 dřevěných plastik různých postav nebo zvířat, vč. několika betlémů (také největší betlém na světě). V areálu je mimo galerie i chov daňků a část určená dětem (prolézačky, kolotoče).

Tvrz ze 2. poloviny 16. stol. se v 19. stol. stala součástí lihovaru a snad v té době byla snížena o dvě patra.

Největší česká secesní památka. Původně koncové nádraží Dráhy císaře Františka Josefa z r. 1871 na trati z Vídně. První staniční budova zbořena. Dnešní Fantova budova a prosklená hala nad nástupišti z let 1901-1909. Moderní odbavovací hala z let 1972-1979. Pod nádražím je stanice pražského metra.

Mohyla z čedičových sloupků se zasazenou hlavou žáby jako vývěr pramene vybudována r. 1931. R. 1997 rekonstrukce, současně nově vytvořen ještě vývěr "Strážce pramene". Hlava žáby r. 2008 zrekonstruována. R. 2015 proběhla další rekonstrukce pramene, usazena nová hlava žáby, přesná kopie té původní.

Minerální pramen, dříve zvaný Lesní. Byl známý již před r. 1770. Nejprve zde byla jen studánka, později kamenná jímka s dřevěným pavilonem. Po zásazích do jímání v l. 1929-30 vydatnost pramene poklesla, pramen byl tedy znovu zachycen ve studni a přejmenován na Aloisku. Pavilon je z r. 1963.

Minerální povrchový pramen nechal hrabě Ondřej Serényi upravit někdy v l. 1669-80. Původně byl zvaný Slaný či Pramen bublavý. R. 1792 byl nově upraven a přejmenován na Amandku. R. 1988 došlo po provedení vrtu Vincentka 2 k poklesu hladiny Amandky. Dnes je voda zachycována do 3,5 m hluboké studny.

Pramen Bílého Halštrova (Weisse Elster) asi 1,5 km po zelené tur. značce z obce Výhledy. Pramen je podchycen do jednoduchého jímacího zařízení pod žulovým památníkem.

Pramen minerální vody Dr. Šťastného (Gejzír) byl pův. upraven jako studna (7 m). R 1929 byl hlubinným vrtem získán pramen tryskající do výše 20 m. Byl opakovaně upravován, r. 1963 poškozen. Znovu navrtán r. 1967 a upraven do dnešní podoby. Nese jméno MUDr. Františka Šťastného, hrdiny 2. sv. války.

Po objevu léčivých účinků vody vyvěrající blízko levého břehu Ohře v Klášterci nad Ohří byla s využitím starších objektů zřízena její stáčírna (1883-1902). Poválečná devastace přivedla areál téměř k zániku, po r. 1990 rekonstrukce a rozšíření na malý balneoprovoz.

Minerální pramen J. A. z Lichtenštejna je nejmladším v lázních Slatinice. Hydrogeology byl objeven r. 2009 a do provozu byl uveden r. 2011. Vrt má hloubku 372 m, voda je středně minerální, s vyšším obsahem sulfické síry a hodí se k léčbě kardiologických a metabolických chorob či pohybového aparátu.

Stylizovaně upravený pramen nejdelší moravské řeky Moravy nedaleko vrcholu Králického Sněžníku ve výšce 1380 m. n. m.

Neoklasicisní kolonáda Natáliina pramene byla postavena roce 1931 podle projektu františkolázeňského architekta ing. Oskara Sgustava. Kolonádu tvoří vzdušná trojkřídlá budova půdorysu písmene U. Stavbě dominuje centrální pavilon středního křídla. Pramen znám už od roku 1880, zachycen roku 1912.

Pramen Lužické Nisy poprvé uveden na mapě roku 1713 a na Müllerově mapě Čech jako Neisbronn. Snad již kolem roku 1850 bylo místo zviditelněno nápisem na kameni, jak uvádí starý popis maloskalského panství. V roce 1930 byl odhlen pomník pramene Nisy.