Výsledky hledání míst

Hrad v Přibyslavi vznikl asi současně s městem na podnět Přibyslava z Polné v pol. 13. stol., kdy střežil stříbrné doly. R. 1424 obléhán a dobyt husity, u hradu umírá Jan Žižka. R. 1431 obléhán vévodou Albrechtem, ale tentokrát nedobyt. Zpustlý již v r. 1515. Hrad zcela rozebrán a místo zastavěno.

Hrad v Přibyslavicích nebyl doposud stoprocentně potvrzen, ale odborníci jsou o něm přesvědčeni. Je totiž uveden přibyslavický hradský obvod, jako vdovský úděl v r. 1231 královny Konstancie Uherské. O hradu nemáme doposud žádné písemné ani hmotné zprávy. Jeho existence byla nesporně krátká.

Pozůstatky větrného mlýna holandského typu patrně z 1 pol. 18. století. V provozu byl do konce 18. století. Poté jej majitel nechal z důvodu nepotřebnosti zpustnout.

Zaniklý hrad. Při arch. výzk. nalezena keramika z 11. stol. Hrad mohl hrát význ. úlohu při obraně Všerubského průsmyku v bojích mezi Břetislavem I. a císařem Jindřichem III. r. 1040. Opevnění a další arch. nálezy poukazují na hrad z 1. pol. 13. stol.

Téměř zaniklá tvrz. V Přímělkově bývaly tvrze dvě, starší se označuje jako „Hrádek“. Byl založen v 2. pol. 13. stol. pány z Rokštejna či Střížovci. R. 1378 se při prodeji majetku pánů z Rokštejna markraběti Janu Jindřichovi uvádí pustý - dle nálezů archeol. výzkumu vyhořel. Hrádek postupně zanikl.

V Kralupech nad Vltavou se zachovaly pozůstatky náhonu, který sloužil k pohonu mlýnů. Byl v provozu do roku 1936. R. 2019 byla na Palackého náměstí položena pamětní deska v místech, kudy vodní náhon vedl. Trasa náhonu je vyznačena dlažbou, pocházející z bývalého pivovarského dvora.

Satalická bažantnice byla založena kolem r. 1780 na vinořském panství hrabat Czerninů na francouzský způsob a užívána také jako obora pro jeleny a daňky. Od r. 1949 je přístupná veřejnosti a od r. 1951 pro mimořádné přírodní hodnoty chráněna jako přírodní památka o rozloze přes 15 ha.

Přírodní památka Bránisko vyhlášená výnosem 39.884/52-V-VII/5 Ministerstva školství, věd a umění na katastrálním území obce Plumlov, na ploše 1,43 ha. Předmětem ochrany je travnatá step s řadou významných rostlinných druhů.

Přírodní památka o rozloze 14,68 ha je součástí přírodního parku Čeřínek. Důvodem ochrany jsou přírodnímu stavu blízké lesní porosty a žulové výchozy s výraznou lavicovitou odlučností a řadou jevů – skalních mís, suťových polí a kamenných moří.

Izolovaný skalní výchoz granitů typu tor, vysoký 5 m, dlouhý 7 m, široký 5,5 m je tvořen biotit-muskovitickým granitem typu Melechov. Na vrcholové plošině jsou dvě výjímečně formované skalní mísy. Chráněn od roku 1986.

Jezero vzniklé v důsledku těžby štěrkopísku bylo v r. 1993 vyhlášeno přírodní rezervací a později změněno na přírodní památku. Jezero je součástí chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Důvodem ochrany území je výskyt hnízdišť mnoha druhů stěhovavých vodních ptáků a bobra evropského.

Čimické údolí na severu Prahy bylo za přírodní památku prohlášeno r. 1968. Předmětem ochrany na území o rozloze necelých 11 ha jsou teplomilná společenstva na skalnatých jižních svazích, tvořených břidlicemi předprvohorního stáří. Údolí o délce 1 km ohraničují Čimický a Koztoprtský rybník.

PP Dolní vinohrádky má rozlohu asi 0,38 ha. Výskyt stepní květeny, např. lýkovec vonný. Přírodní památkou od r. 1952.

40 metrů hluboká soutěska Jizery, v r. 1990 vyhlášena Přírodní památka Galerie. Původně byla v nejužším místě široká jen něco přes metr. V r. 1870 ji nechal odstřelem skal rozšířit majitel semilské přádelny Schmidt. V r. 1909 byla soutěska zpřístupněna visutou lávkou, součást tzv. Riegrovy stezky.

Geologický objekt chráněný od r. 1940. Skalnatý výchoz nad Lužnicí je vysoký cca 20 m. Je tvořen magmatity, ve kterých se nacházejí železnatohlinité granáty almandiny velikosti až vlašského ořechu. Kamenem ze skály byly dlážděny ulice Tábora.