
Jeden ze tří neapolských hradů, zvaný Castel dell'Ovo, leží na skalnatém ostrůvku Megaride, který tvoří nejjižnější místo města a leží jihovýchodně od místního přístavu. Ostrov je s pevninou spojen stometrovou hrází, která je oblíbeným místem pro fotografování novomanželů. Nynější hrad byl vybudován ve 12. století Normany a sloužil jako jedna z královských rezidencí jen jedno století, pak jej nahradil Castel Nuovo u přístavu. Castel dell'Ovo se stal jen sídlem královských úředníků. Nyní je využíván k výstavním a jiným kulturním účelům, bezplatně je přístupný jako vyhlídkové místo na moře a pobřeží Neapole.
To prý umístil v základech předchůdce stavby nynějšího hradu, aby jej tak posílilo. Pokud se vajíčko rozbije, stihne celou Neapol pohroma. Vergilius, který žil v 1. století př. n. l., v Neapoli zemřel a byl pohřben. Ostrůvek Megaride byl osídlen již v 6. století př. n. l. řeckými kolonisty z nedalekého opevněného pobřežního města Cumae, které leželo západně od Neapole mezi dnešními obcemi Bacoli a Pozzuoli. Řekové zde založili první historické centrum nového města. V 1. století př. n. l. si na ostrově nechal postavit římský patricij Lucius Lucinius Lucullus velkolepou vilu, zvanou Castellum Lucullanum. V 5. století ji nechal západořímský císař Valentinianus III. opevnit. V r. 476 zde byl vězněn poslední římský císař Romulus Augustus a r. 492 tu raně křesťanský spisovatel a mnich Eugippius založil v někdejší Lucullově vile klášter. Zbytky budov z římských dob byly v 9. století zničeny místními obyvateli, aby nepadly do rukou Saracénům. Dnešní hrad byl vybudován Normany ve 12. století a během jejich vlády byl jedním z královských sídel. Jeho význam začal slábnout během vlády sicilského krále Karla I. z Anjou, který v letech 1279-1282 založil nový hrad Castel Nuovo a přemístil se tam i se svým dvorem. Castel dell'Ovo se pak stal sídlem královských úředníků a místem, kde byl uložen státní poklad. Dnešní podoba stavby pochází z 15. století, z doby vlády aragonské dynastie. Během tzv. italských válek byl hrad poškozen střelbou francouzského a španělského dělostřelectva. V r. 1799 z hradebních děl stříleli republikáni do příznivců Bourbonské dynastie. Až do r. 1963 sloužil hrad k vojenským účelům. Vlastní hrad má tvar obdélníku o stranách 200 a 45 metrů. Ze strany hráze je chráněn vysokým polokruhovým bastionem. Hrad dnes slouží pro konání výstav a jiných kulturních akcí a jako vyhlídkové místo. Za hradem je dlouhý výběžek, který kdysi pravděpodobně sloužil jako přístav. V 19. století vznikla na ostrůvku u východní stěny hradu malá rybářská osada Borgo Marinari. Tato osada existuje dodnes a je známá především díky svému přístavu a četným restauracím..