Turistické cíle v okolí obce Černolice

Pozdně secesní průmyslový areál z let 1908–11, podle projektu architekta Josefa Kovařoviče. Jádrem areálu je mohutný sklad ledu, doplňují jej technické a administrativní budovy. Sloužily do roku 1954, od roku 1964 jsou chráněnou památkou.

Nejvyšší vrch Českého krasu známý především jako významná lokalita cenných archeologických nálezů z nesmírně širokého období – stopy lidské činnosti zde byly nalezeny už po neandrtálcích a poslední nálezy pocházejí z novověku (16.–17. stol.).

První zpráva o vsi je z r. 1333, jako držitelé zdejšího dvorce se připomínají Miloslav, Ješek a Václav z Bělče.Tvrz poprvé doložena v r. 1545 při jejím prodeji Šimonovi ze Šanova. Poslední zmínka o ní pochází z r. 1554. Zřejmě brzy nato beze zbytku zanikla, takže dnes nelze přesně určit, kde stála.

Soubor plastik Kurta Gebauera z místního červeného, bílého a šedého mramoru v Červeném lomu v Dalejském údolí v Praze.

Masivní boží muka, pravděpodobně z 18. století, s kovovým reliéfem Panny Marie z roku 1883. Boží muka byla rekonstruována v roce 2006.

Trojboká barokní Boží muka na dominantním místě nad Knínem. Byla postavena v 17. století, na místě, kde údajně bývalo knínské popraviště.

Nedatovaná zděná boží muka pilířového typu pocházejí snad z 18. či 19. století. Představují sloup, u kterého byl před ukřižováním bičován Ježíš Kristus. Mělké niky, které pravděpodobně původně zdobily svaté obrázky, jsou v současnosti bez stálé výzdoby. Boží muka jsou nalíčena a dobře udržovaná.

Hrobka rodiny Brandisových, posledních předválečných majitelů zámku Řitka, ukryta v lese nad obcí. Jsou zde pohřbeni 4 členové hraběcí rodiny, další jsou pochováni na starém hřbitově u kostela v Lišnici.

Nejdelší železniční dvoukolejný železobetonový most Evropy dostavěný r. 1955, v provozu až od r. 1964. Nikdy nebyl plně využit, díky absenci koncepce silně předimenzován. Na stavbě se nuceně podíleli akademicky vzdělaní pracovníci.

Původně raně barokní mlýn, dle datování dubového sloupu v bývalé mlýnici z r. 1634. Léta patřil mlynářskému rodu Mrskošů. V první polovině 20. století byl zmodernizován, budova byla zvýšena o patro. V průčelí se zachovaly obrysy barokního štítu.

Několikastupňové vodopády, ležící na Bubovickém potoce, který je velkou část roku vyschlý. Koryto se naplňuje většinou v jarním období, kdy je hodně vody z tajícího sněhu. Je-li dost chladná zima, zamrzají a vytvářejí krásné ledové útvary.

Budňanská skála je tvořena zvrásněnými vrstvani nejvyššího siluru a nejstaršího devonu. Jsou to mořské usazeniny, které se zde uložily asi před 420-400 miliony let. Ke zvrásnění došlo mezi 370-330 miliony let.