Turistické cíle v okolí obce Donín

Pozdně goticko-renesanční budova, přestavěna za Jiřího Bořity z Martinic, snad v 80. letech 16. století. Za Jaroslava Bořity z Martinic povýšena na děkanství. V poschodí se zachoval vzácný táflovaný strop, malovaný temperou, z počátku 17. století.

V jádru gotická budova děkanství ve Slaném. Pozdně barokně přestavěná na poč. 80. let 18. stol. Další úpravy v letech 1886, 1922 a 1930. Interiéry opraveny v letech 1991-95. Sochařská výzdoba obnovena v r. 2004. Atika zdobena sochami dvou andělů, mezi nimi kříž. Sochařská výzdoba obnovena r. 2004.

Barokní fara z l. 1750 – 1752, postavená J. F. Hűbnerem podle projektu K. I. Dientzenhofera. V roce 1916 povýšena na děkanství.

Věžovitá tvrz s přistavěným podélným křídlem, obklopená rozsáhlým hospodářským dvorem. Poprvé doložena 1318, nákladná přestavba po 1560. Od 17. století hospodářské využití, dochována unikátní sušárna chmele z 19. století.

Barokní zámek z I. poloviny 18. století nechala postavit jako sídlo správy svého panství svatovítská kapitula. Oprava počátkem 19. století za Schwarzenbergů. Rozsáhlé hospodářské zázemí z 19. a 20. století. Po roce 1924 sídlo správy státních lesů, dnes soukromý obytný objekt.

Hradiště nedaleko Postoloprt bylo vybudováno na říční terase pouhé 2 až 4 m nad záplavovým územím Ohře pravděpodobně v druhé polovině 10. nebo počátkem 11. století. Zdejší místo bylo ale osídleno již od pravěku, v neolitu, době halštatské a římské.

Dřevíč je poprvé zmíněna v Kosmově kronice k r. 1002, ale nálezy z období neolitu, únětické, mohylové a knovízské kultury dokládají mnohem starší osídlení. Lokalitu opevnili i Keltové, kteří zde zřídili bránu s tzv. vlásenkovitým zakončením valu.

Jde o přízemní budovu obdélníkového půdorysu krytou výraznou mansardovou prejzovou střechou. Ve dvoře domu stojí objekt, pravděpodobně "fíkovník" nebo zimní zahrada. Obytná přízemní budova s jednoduchou hladkou fasádou, krytá mansardovou střechou je zapsána do seznamu kulturních památek od r. 1987.

Hrad vznikl v 1. polovině 13. století. Dvě praskliny ve vnitřní ploše vedly k jeho opuštění. V 19. až 20. století hradní areál výrazně poškozen těžbou opuky.

Dnes již zaniklou tvrz postavil patrně Karel Elznic z Elznic po r. 1597 (zmiňována r. 1623). Poté byla v majetku Johanky z Hertemberka a jejího muže Václava Šternberka do r. 1627, kdy tvrz koupila Marie Maximiliana ze Šternberka. R. 1676 přešla do rukou Dietrichsteinů a asi toho roku byla zbourána.

Budova fary vystavěná v letech 1751 – 1752. Projekt K. I. Dientzenhofer. Dochovala se bez zásadních úprav. Orientovaná patrová budova obdélného půdorysu s bohatě členěnou fasádu s hlavním průčelím. Významná stavba z pol. 18. stol. Fara zapsána do seznamu památek r. 1967.

Novorenesanční farní budova z roku 1904, postavená péčí knížete Adolfa Josefa ze Schwarzenbergu na polovině cesty mezi zámkem a kostelem. Severně od ní se nachází hospodářské zázemí. Areál je dnes zpustlý, minimálně využívaný.