Turistické cíle v okolí obce Želevice

Nejstarší vojenský nefortifikační objekt v Terezíně vznikl v letech 1780–81. Původně zde sídlilo vedení stavby, později ženijní (inženýrský) pluk. Armádě sloužil do počátku 90. let 20. století, dnes sociální ústav.

Jde o přízemní budovu obdélníkového půdorysu krytou výraznou mansardovou prejzovou střechou. Ve dvoře domu stojí objekt, pravděpodobně "fíkovník" nebo zimní zahrada. Obytná přízemní budova s jednoduchou hladkou fasádou, krytá mansardovou střechou je zapsána do seznamu kulturních památek od r. 1987.

Renesanční dvoupatrový dům z roku 1556 na úzké parcele postavil italský stavitel Ambrosio Balli. Má gotické jádro, sklepy a dvorní dům. Na průčelí portál saského typu, dále znamení modrého hroznu a v patře barokní medailon s malbou Madony s děckem.

Jižní část východní fronty terezínského hlavního náměstí tvoří od roku 1787 klasicistní důstojnický dům. Svému účelu nesloužil dlouho: počátkem 19. století zde sídlila fara, škola, později i městský úřad. Dnes zdravotní středisko a byty.

Dnes již zaniklou tvrz postavil patrně Karel Elznic z Elznic po r. 1597 (zmiňována r. 1623). Poté byla v majetku Johanky z Hertemberka a jejího muže Václava Šternberka do r. 1627, kdy tvrz koupila Marie Maximiliana ze Šternberka. R. 1676 přešla do rukou Dietrichsteinů a asi toho roku byla zbourána.

Drobný secesní kostel s vysokou věží si lovosičtí evangelíci postavili roku 1905. Po roce 1945 ho získala nynější církev čs. husitská, vzhledem k minimální údržbě však značně zchátral. V letech 2008–2009 opravena věž.

Pozdně barokní fara zámeckého typu stojí od roku 1781 severně od kostela Povýšení sv. Kříže. Pamětní deska nad hlavním portálem připomíná zdejší působení premonstrátského vlasteneckého básníka Boleslava Jablonského. Budova nevyužívaná od r. 1962 je nabízena k prodeji.

Budova fary vystavěná v letech 1751 – 1752. Projekt K. I. Dientzenhofer. Dochovala se bez zásadních úprav. Orientovaná patrová budova obdélného půdorysu s bohatě členěnou fasádu s hlavním průčelím. Významná stavba z pol. 18. stol. Fara zapsána do seznamu památek r. 1967.

Halašův kříž je pozdně barokní dílo z roku 1734 na paměť útoku jezdectva na shromáždění evangelíků. Kříž postavil po více jak sto letech potomek jednoho z přeživších. Litinové tělo Kristovo je asi pozdější provenience. Kříž byl zrestaurován r. 2017 a zapsán do seznamu památek r. 1987.

Zříceniny hradu zal. v 2. pol. 13. stol. Lichtemburky, jiná teze mluví o původ. král. hradě. První zm. r. 1355, Jan Lucemburský jej prodává Z. Zajícovi z Valdeka. Ve 14. stol. hrad rozšířen. R. 1586 veden jako pustý. Nápadná dvojice zachovalých věží.

Areál nově vznikajícího biskupství ohradila ve 2. pol. 17. stol. prostá zeď se třemi jednoduchými branami. Hlavní odděluje na severu Dómskou ulici od stejnojmenného náměstí. Přímo u ní stojí empírový branský domek č. p. 11d, v sousedství je barokní dům č. p. 12d.

Jako součást terezínské pevnosti bylo v letech 1780–92 postaveno pevnostní město. Opevnění provedené podle francouzské školy v Meziéres se s výjimkou dvou bran a dvou průrazů dochovalo v původním stavu.