Turistické cíle v okolí obce Brníkov

Barokní sýpka pochází z roku 1751. Postavila hraběnka Kinská jako sýpku na obilí. Nese erb rodu Kinských. Stavba je v seznamu nemovitých památek.

Dvoupatrová barokní sýpka z pol. 18. stol. Dvě půdní podlaží. Okna v patře pravoúhlá, v přízemí špaletová. Portál se znakem Kinských, umístěným nad vstupem. Obvodové zdi ve spodní částí 1,40 m silné. Dřevěné dveře mají původní zámek. Sýpka zapsána do seznamu kulturních památek r. 1987.

Zámek byl postaven na základech starší tvrze rodem Schwarzenbergů v roce 1697 v barokním stylu. Od svého vzniku neprošel téměř žádnými úpravami. V dnešní době je zámek v soukromém vlastnictví a je veřejnosti nepřístupný.

Renesančně upravená tvrz, v 18. stol. ji František Klebesberg přestavěl na barokní zámek, 1837 zbořen a postaven klasicistní. Ulrika Brosige-Lewetzow, Goetheova láska, zdědila zámek a 1899 zde zemřela, ze zámku dětská ozdravovna,1920 škola.

Dobu vzniku tvrze neznáme, ale podle lidové tradice stála již ve 12. století. Poprvé je doložena roku 1415.

Renesanční tvrz Údešice z konce 16. stol. byla během třicetileté války i s přilehlým dvorem vypálena a již nebyla obnovena. Dvůr se změnil na skupinu samot s dominantní sýpkou.

Patrový barokní zámek nechal postavit hrabě Filip Kinský v roce 1736, budova byla používána pro administrativní účely poplužního dvora. V 19. stol. byl stavebně upraven. Dnes je zámek v neutěšeném stavu a je využíván k bydlení.

Největší nefortifikační objekt Terezína vyplňuje severovýchodní roh Hlavní pevnosti. V letech 1782–83 vznikla budova tzv. španělského typu kolem tří nádvoří s arkádovými ochozy.

Bývalý větrný mlýn byl postaven r. 1846 a fungoval jako větrný do r. 1879, kdy mu vichřice rozlámala větrné kolo. Poté byl stárkem Antonínem Vydrou upraven na parní pohon. Po dvou požárech na přel. 19. a 20. stol. upraven na pohon elektřinou, takto fungoval v l. 1928–40. Od r. 1960 slouží k bydlení.

Gotická věž ze 14. století, nejzachovalejší pozůstatek městského opevnění. Věž je čtyřboká, dvoupatrová, se stanovou střechou a malými okny střílnového typu. Od ní vybíhají na jih a západ krátké úseky hradební zdi.

Ostrožné hradiště bylo osídlené již v pozdní době kamenné, střední době bronzové a hlavně v raném středověku, zaniklo v 10. století. Bylo opevněno po celém obvodu, od severu a východu dřevozemní hradbou s čelní kamennou plentou. Vnitřní plochu rozdělovaly dva valy na tři části.

Železobetonová válcová vodárenská věž dominuje od 30. let 20. století západní části Terezína. Dodnes funkční prvek zásobování města pitnou vodou byl v nedávných letech opatřen novou omítkou.