Turistické cíle v okolí obce Siřejovice

Žernosecké či Píšťanské jezero vzniklo jako antropogenní jezero zatopením bývalé pískovny, resp. lomu na štěrkopísek po ukončení těžby v letech 1952–1977. Leží na Litoměřicku mezi obcemi Píšťany, Velké Žernoseky a Žalhostice na pravém břehu Labe a slouží převážně rekreaci.

Žernosecké (Píšťanské) jezero vzniklo v 50. - 60. letech zatopením (průsaky říční vody) býv. lomu na štěrkopísek. Rozloha přibl. 90 ha, na jezeře jsou tři ostrůvky a dva poloostrovy. Na severovýchodní straně je továrna na výrobu betonových prefabrikátů. Oblíbené rekreační místo s písčitými břehy.

Židovská čtvrť na severozápadě Roudnice vznikla počátkem 17. století přenesením původního ghetta z míst kapucínského kláštera. Dochována synagoga, starý hřbitov a řada domů z 18.–19. století.

První zmínky o Židech v Libochovicích jsou z 2. pol. 16. stol. Po r. 1591 začali být Židé soustřeďováni na západním předměstí a v první pol. 17. stol. zde vznikl uzavřený sídelní okrsek. Zachovala se řada soukromých domů, obecní dům a základy mikve.

Židovský hřbitov z konce 18. století, nejstarší dochovaný náhrobek je z roku 1798. Obřadní síň je neorománská. V 21. století je hřbitov postupně opravován.

Hřbitov s dochovanými cennými renesančními a barokními náhrobky, nejstarší jsou z konce 16. století. Založen roku 1584. V roce 1846 rozšířen. Poslední pohřeb v roce 1939. Dnes postupně opravován.

Malý židovský hřbitov, pravděpodobně založen po r. 1819 a používán do konce 19. stol. Ve 20. stol. zchátral a téměř zanikl. Jeho rekonstrukce proběhla v l. 2005–6. Dochovalo se zde cca 50 náhrobků s hebrejskými a německými nápisy.

Hřbitov byl založen ve druhé polovině 19. století, z této doby pocházejí nejstarší náhrobky. Poslední pohřeb se zde konal roku 1941, tedy těsně před deportacemi židovského obyvatelstva. Hřitov je nepřístupný, protože leží uprostřed vinic.

Židovský hřbitov v Lovosicích leží v severní části městského hřbitova, založen byl v roce 1872, poničili jej nacisté a zrušen byl za komunistické vlády. Novorománská obřadní síň dodnes k pohřbům.

Ojedinělá ukázka světské barokní židovské architektury. Starší budova koželužny, přestavěna do pozdně barokní podoby po r. 1744. Sídlo židovské rady starších, školy i soudu.

Gotická tvrz ze 14. st., rozšířena ve 2. pol. 15. st., renesančně přestavěna V. z Roupova r. 1613. Barokní úpravy na přel. 17. a 18. stol., opravena po požáru r. 1806. Po konfiskaci po r. 1948 slouží st. statku, poté archivu. Po r. 1989 restituována vyšehradskou kapitulou, po r. 2024 odkoupena obcí.

Vysoká zděná věžovitá stavba z r. 1715 (snad O. Broggio) na místě starší dřevěné. Zachovány zvony z l. 1541 a 1619. Původní cibulovou báň nahradil v 19. století nízký stan s lucernou. Stojí na návrší západně od Hlásky a jižně od mariánského kostela.