Turistické cíle v okolí obce Liberec XXX-Vratislavice nad Nisou

Budova jablonecké tělocvičny byla postavena mezi dubnem 1897 a 25. 9. 1898. Za 2. svět. války vojenská ubytovna, od 5. 5. 1946 v majetku Sokola do jeho rozehnání 20. 12. 1948. Rekonstrukce v letech 1973–1974, od r. 1994 znovu Sokol. Od r. 2001 postupná rekonstrukce.

Roubený patrový dům nechal postavit v letech 1771– 4 obchodník s plátnem Hans F. Scholz. Dům si uchoval rysy barokního slohu, např. mohutnou mansardovou valbovou střechu, nese dále stopy klasicismu a empíru. Dnes sídlo Správy CHKO Jizerské hory.

Před 100 lety opuštěný vápencový lom poblíž nádraží Křižany pohltila příroda. Od r. 2017 je areál zpřístupněn žlutě značenou okružní stezkou s odbočkami na tzv. Krásnou vyhlídku a k Loupežnické jeskyni. Zdevastovaná jeskyně není přístupná.

Pískovcové sousoší nechal r. 1752 zhotovit místní mlynář. Spočívá na jednoduchém nízkém soklu. Na čelní straně dříku kartuše s nápisem. Na něm profilovaný nástavec se sousoším. Jde se o postavu Panny Marie a Ježíše Krista. Kvalitní barokní dílo. Sousoší zapsáno do seznamu kulturních památek r. 1966.

Pískovcové sousoší Nejsvětější Trojice pochází z r. 1865. Dřík s reliéfy sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána a sv. Václava ve výklencích. Klečící Bůh Otec má v rukách břevno kříže a na něm tělo Krista. U paty kříže holubice Ducha Svatého. Sousoší zapsáno do seznamu kulturních památek r. 1966.

Mariánské sousoší z r. 1710. Vedle Panny Marie na vysokém korintském sloupu tvoří sousoší šest dalších plastik – sv. Václav, Anděl strážce, sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Jan Nepomucký a sv. Florián.

Sousoší tří svatých, Jana, Pavla a Luitgardy pochází z roku 1714. Uprostřed pomníku se tyčí kříž s Kristem. Po stranách jsou postavy světců s železnými meči. Sochy umístěny na mohutném a bohatě členěném podstavci. Podstavec pod sochou sv. Luitgardy je nejvýraznější a nejmohutnější. Sousoší zapsáno do seznamu kulturních památek r. 1966.

Sousoší ve stylu dynamického baroka, zobrazující personifikaci Víry a svaté vojáky Jana a Pavla, nechala na jihovýchodním okraji Českého Dubu roku 1714 vztyčit abatyše augustiniánského kláštera ve Vídni, jemuž tehdy panství náleželo.

Vyhlídka nad Tanvaldem je poslední stavba z pěti rozhleden navržených mladými architekty z Liberce. Na břiše rozhledny se odráží žulové kameny, stromy a její okolí a má připomínat bob z nedaleké zaniklé bobové dráhy.

Funkcionalistická budova spořitelny a městského musea, vyprojektovaná architekty Freiwaldem a Böhmem, vyplnila roku 1936 východní část severní strany železnobrodského náměstí. Do její fasády bylo zapojeno průčelí roubeného domu Klemencovsko (1792).

V letech 1867–69 postavena v centru města budova radnice v neorenesančním stylu s hranolovitou věží. Sídlila zde i pošta a později okresní úřad. Od roku 1934 slouží jako městská knihovna, nejprve německá a od roku 1945 česká.

Pozůstatky horské silnice, jež byla vybudována r. 1891. V r. 1958 byla poškozena povodněmi a v letech 1998–1999 byla opravena. Dnes je turistickou trasou využívanou v létě cyklisty a v zimě lyžaři.