Turistické cíle v okolí obce Svojkov

Alegorie Neposkvrněného početí Panny Marie – Immaculaty. Dílo vzniklo kolem roku 1750. Autor je neznámý. Původně socha stála na náměstíčku pod Kostelním vrchem. Originál pískovcové sochy byl v roce 2000 uložen v prostorách Božího hrobu v Mimoni. Sousoší památkově chráněno od roku 1965.

Barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého mělo svoje původní místo na kamenném mostě přes řeku Ploučnici v Hrnčířské ulici (most je v písemných pramenech prvně zmiň. r. 1586), sousoší bylo vytvořeno v 2. pol. 18. stol., později, patrně r. 1882 (nahrazení mostu železným) bylo přeneseno ke kostelu.

První písemná zmínka o Mařenicích je z roku 1372. Trojice soch stojí na křižovatce u hospody. Jde o sochy ukřižovaného Krista, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Materiál pískovec. Autorem je sloupský sochař Josef Max.

Rozhlednu (14 m, 460 m n. m.) nechal postavit v l. 1884–1885 Severočeský exkursní klub dle návrhu arch. Gottlieba Albera. Byla oblíbeným výletním místem. Několikrát byla poničena bouří nebo bleskem, vždy však opravena. Po r. 1945 ponechána chátrání. R. 1997 změněna na vysílač, nepřístupno.

Skromné zbytky jednodílného hrádku s nejsnými počátky. Poprvé zmiňován v souvislosti sVartenberky a Lemberkem. 1431 byl Lužičany vypálen. Několikrát obnoven, avšak 1467 dějiny hradu definitvně končí.

Hřbitov založen údajně v 15. století, z cca 140 dochovaných náhrobků nejstarší datován do roku 1682. Poslední pohřeb 1905, roku 1939 částečně zdevastován, dnes relativně citlivě zrekonstruován. Výjimečně dochované židovské pohřebiště v severočeském prostoru s několika vrstvami pohřbů nad sebou.

Renesanční tvrz postavil v poplužním dvoře pravděpodobně v polovině 16. století Vilém Kurcpach z Milíče a Trachenburku. Po jeho smrti využívána jen k hospodářským účelům. V mladší zástavbě dochována trojdílná dispozice s průjezdem, dnes probíhá rekonstrukce.

Druhá nejstarší železná rozhledna v Česku na vrcholu Studence severovýchodně od České Kamenice. Po téměř totální devastaci proběhla v letech 2007–2009 úplná obnova spojená s částečnou obměnou prvků konstrukce. Od června 2009 opět volně přístupná.

Zámek přestavěný z tvrze, doložené k r. 1505 za Viléma z Illburka. Po r. 1575 rozšířena renesančně a po r. 1655 raně barokně na sídlo litoměřických biskupů. Čtyřkřídlá budova chráněná příkopem obsahuje zdivo gotické a renesanční fáze tvrze.

Zříceniny skalního hradu ze 14. stol., založeného zřejmě pány ze Svojkova. V pol. 16. stol. za Elsniců opuštěn, v období romantismu upraven jako letohrádek při zámku. Dochoval se skalní suk se světničkami, průchodem a schody a zbytky zdiva paláce.

Zaniklý zámek byl postaven pův. jako menší sídlo po r. 1632 Zdeňkem Lvem Libštejnským z Kolovrat. Barokně přestavěn v l. 1650–64 Adamem Františkem z Knoblochů. Zámek držela řada majitelů, v l. 1750–1945 v majetku rodu Kinských. Po r. 1945 zde byl domov důchodců, r. 1958 vyhořel a ruina byla stržena.

Zámek byl pravděpodobně přestavěn ze staršího sídla v první polovině 16. stol. Mikulášem z Tlustce. Dnes ze zámku zbylo obvodové zdivo.