Turistické cíle v okolí obce Pozov

ParaZOO byla otevřena 2.6.2012 po asi roční rekonstrukci Záchranné stanice v Podblanickém ekocentru ČSOP. Záchranná stanice zde byla od r. 1994. R. 2011 byla léčebná část stanice oddělena a místo bylo upraveno výhradně na expozici zvířat, které nebylo možné po ošetření vypustit zpět do přírody.

Neoklasicistní pohřební kaple byla na hřbitově u sv. Jiljí postavena pro rod Auerspergů r. 1884. Hřbitov, na kterém stála byl zrušen roku 1979, ostatky knížecí rodiny byly přeneseny do krypty v kostele. Osamoceně stojící stavba má vstupní průčelí s trojúhelníkovým štítem, erby a nápisem PAX VOBIS.

Kamenný pomník obětem 1. světové války v centru vesnice. Přesný rok výstavby není znám; obdobné pomníky vznikaly v průběhu 20. let 20. století.

Vodní tvrz, prvně zmiňována r. 1354 v majetku Ondřeje z Popovic. Od r. 1488 v majetku Popovských z Bezejovic, kteří ji renesančně přestavěli. Majitelé tvrze se často střídali. R. 1797 koupena Jindřichem z Rottenhanu a upravena na tkalcovnu. Po r. 1989 vrácena v restituci, postupně je rekonstruována.

Poutní loretánskou kapli dala roku 1765 postavit kněžna Marie Karolína Khevenhüller-Metsch. Byla vysvěcena roku 1766 opatem Sázavského kláštera Leandrem Kramářem. Za Josefa II. byla kaple zrušena a zbořena. V roce 1873 byla na jejím místě postavena knížetem Karlem Lichnovským klasicistní kaple.

Zámek poprvé zmiňovaný v roce 1750. Prodán v dražbě v roce 1754 Janu Václavu Vejvodovi. V jeho držení do roku 1800. Po r. 1945 sloužil jako kanceláře, pošta a knihovna. Dnes v soukromém vlastnictví.

Zámek byl postaven r. 1702 Janem Antonínem Kořenským z Terešova. V r. 1808 byl po požáru opraven a koncem 19. stol. byl rodinou Chotků přestavěn v pozdně klasicistním slohu a tuto podobu má dodnes. V zámku byl donedávna ústav pro postižené děti, vrácen v restituci.

Rozhledna (uváděná též jako minirozhledna) jižně od obce na konci křížové cesty. Pochází z roku 2012. Dřevěná, vyztužená ocelovými táhly a vysoká 8 metrů (vyhlídková plošina v 5 metrech). Volně přístupná.

Zámek byl postaven ze zdiva starší tvrze pravděpodobně na konci 17. stol. rodinou Talmberků. Později byl několikrát přestavován a koncem 18. stol. byla kolem vybudována barokní zahrada. Po r. 1945 byl v zámku umístěn domov důchodců, po restitučních sporech nabízen k prodeji.

Pozdně barokní pískovcová socha sv. Františka vznikla v poslední třetině 18. století, pravděpodobně v roce 1771. Postava ležícího umírajícího světce je v mírně nadživotní velikosti, u nohou mu klečí indián. Podstavec je zděný, je na něm pískovcový alianční erb. Památkově chráněna je od roku 1958.

Vrcholně barokní socha sv. Jana Nepomuckého vznikla v první třetině 18. století, někdy po roce 1723. Postava světce je v životní velikosti, celková výška památky je cca 3,5 metru. Na povrchu má socha zbytky polychromie. Podstavec je osmiboký, bez ozdob a nápisů. Památkově chráněná je od roku 1958.

Pozdně barokní pískovcová socha sv. Prokopa vznikla v poslední třetině 18. století, dle chronogramu v roce 1774. Postava světce je v mírně podživotní velikosti, u nohy má drobnou sochu ďábla. Celková výška památky je cca 3,25 metru. Na podstavci je erb s nápisem. Památkově chráněna je od roku 1958.