Turistické cíle v okolí obce Kozojedy

Městečkem čili městysem je Vraný od r. 1513. Původní lehčí ohrazení zajišťovaly dvě brány. Dochovala se Východní, zv. Slánská s brankou pro pěší. Její renesanční podoba byla barokně upravena, do kartuše vložený znak pochází z 19. století. Rekonstrukce provedena v r. 2004.

V městysi Slavětín, asi 2,5 km východně od Loun, stával od počátku 14. stol. menší hrad. Založen pány ze Rvenic, později dlouhodobě spjat s Házmburky. Zanikl asi po požáru městečka koncem 16. stol.. Definitivně rozebrán v letech 1833-1834.

Náročně architektonicky zpracovaný sloup Nejsvětější Trojice mezi kostelem svatého Jakuba a zámkem, sochařská výzdoba z Braunovy dílny. Součást barokního architektonicko-sochařského komplexu v Cítolibech.

Autorem sloupu se sousoším Piety z roku 1701 je sochař J. K. Vetter. Jedná se o hladký sloup, solitér. Použit byl křídový pískovec z Lounska.

Zbytky zřejmě strážního hrádku (dle některých odborníků spíše tvrze) nejasného původu. A. Sedláček uvádí pověst, že Sobín byl sídlem loupeživých rytířů – kouzelníků, kteří zde měli velikou knihovnu, z níž snad pochází Stochovský misál.

Socha je lidová kamenická práce z pol. 18. stol. Zhotovena z pískovce. Na hranolovém podstavci dřík s tvarovanými zrcadly. Patrny zbytky nečitelného nápisu. Socha Panny Marie hrubě tesaná v tradičním zřaseném rouchu. Památkově chráněno od r. 1967.

Socha sv. Blažeje pochází z 1. pol. 18. stol. Umístěná na hranolovém podstavci s odstupňovaným soklem a profilovanou římsou. Na všech čtyřech stranách podstavce je nápis. Socha světce v mírném kontrapostu s pokrčenou pravou nohou. Hlava krytá mitrou. Zapsána do seznamu kulturních památek r. 1967.

Socha sv. Jana Nepomuckého stojí na křižovatce mezi dvěma stromy. Pískovcová socha v životní velikosti. Oděn v řaseném šatě s pláštěm na ramenou. V levé ruce drží kamenný krucifix. Socha datována rokem 1746. Památkově chráněno od r. 1967.

Barokní socha stojí na čtyřbokém podstavci. Čelní stěny podstavce konkávně prohnuté. Světec zobrazen v obvyklé ikonografii s krucifixem a planoucí pochodní v pravé ruce, oblečen do kanovnického oděvu s biretem. Socha představuje kvalitní práci venkovského charakteru. Památkově chráněno od r. 1967.

Sochu tehdy čerstvě svatořečeného zemského patrona nechala po roce 1730 před vjezdem do zámku postavit Barbara von Löwenegg jako výraz pokání za nekonformní společenský život, který zde vedla v předchozích letech. Zpodobnění světce se poněkud vymyká z dobových standardů.

Barokní socha svatého Linharta (Leonarda) stojí mimo ohrazený kostelní areál v Radonicích nad Ohří, a to na severozápadním úpatí kostelního pahorku pod kamennou zdí hřbitova. Dostupná literatura ji datuje do I. poloviny 18. století.

Původní postoloprtská radnice stojí od roku 1726 v severozápadním rohu hlavního náměstí, částečně zakrytá dodatečně vestavěným blokem domů. V letech 1850–1949 sídlo okresních orgánů, dnes kanceláře a drobné provozovny.