Turistické cíle v okolí obce Praha 5-Radotín

Socha Jana Nepomuckého z hořického pískovce, kterou nechal v letech 1894-95 zhotovit probošt Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla Mikuláš Karlach. Autory plastiky jsou bratranci Josef a František Ducháčkové, podstavec dodala firma Ludvíka Šaldy. Socha byla vysvěcena 16. 5.1895.

Socha pochází z doby kolem pol. 19. stol. Stojí na členitém hranolovém podstavci s postranními volutovými křídly. Klečící sv. Jan Nepomucký je ztvárněn se sepjatýma rukama. Socha památkově chráněna od roku 1958.

Barokní socha sv. Šebestiána z první pol. 18. století od neznámého autora. Původně stávala u domu U Harantů na Starém Městě pražském, který byl zbořen r. 1884 v souvislosti se stavbou Staroměstské tržnice. Na současné místo ji nechal přenést tehdejší kanovník vyšehradské kapituly Mikuláš Karlach.

Původní socha z roku 1820 nahrazena novou roku 1939. Postupem času znehodnocena. V roce 2008 instalována opět nová socha vyrobená z umělého kamene se strukturou pískovce. Na podstavci nápis „Svatý Václave nedej zahynouti nám ni budoucím“.

Bronzové sousoší na horním konci Václavského náměstí. Sochám českých světců sv. Ludmile, sv. Anežce, sv. Prokopovi a sv. Vojtěchovi dominuje jezdecká socha knížete sv. Václava. Autorem díla z r.1912 je J. V. Myslbek.

U stanice metra C Háje (býv. Kosmonautů) je sousoší dvou kosmonautů - prvního českého kosmonauta Vladimíra Remka a jeho kolegy na stanici Sojuz 28 Alexeje Gubareva, kteří podnikli let do vesmíru v r. 1978. Plastiku vytvořil ak. sochař Jan Bartoš.

Pískovcové rokokové sousoší z roku 1752, autorem je Jan Antonín Quitainer.

Sousoší astronoma, astrologa a alchymisty Tychona Brahe (1546–1601) a matematika, astronoma a astrologa Johanna Keplera (1571–1630) od akademického sochaře Josef Vajce bylo r. 1984 odhaleno před Gymnáziem Jana Keplera, které bylo postaveno na místě Kurzovy vily, kde oba astronomové v Praze bydleli.

Na místě nejstarší dochované synagogy v Praze, zvané Stará, byla jako poslední svatostánek v původním Židovském městě postavena podle projektu Ignáce Ullmanna a Josefa Niklase po roce 1868 modlitebna v maursko-španělském slohu, který jí dal jméno. Po rekonstrukci 1958–59 součástí židovského musea.

Špička, jedna ze dvou vstupních bran gotického Vyšehradu, byla monumentální a reprezentační součástí opevnění, vybudovaného Karlem IV. Zbořena v polovině 17. století. Dochovala se severní třetina přízemní části s výběhy žeber klenby středního průjezdu. K severní straně přiléhá úsek gotické hradby.

Původně klášterní usedlost, uváděna na konci 16. stol. V l. 1766–72 ji vlastnil Jan Spirit, který ji barokně přestavěl. Po válce užíval Státní statek hl. m. Prahy. Areál opraven r. 1982. Od té doby slouží ministerstvu vnitra, v dnes jako hotel.

Kostel se špitálem zřídilo Staré Město v letech 1502-1504. Vysvěcen jako kostel Nejsvětější Trojice a Obrácení sv. Pavla, plný název se neujal. R. 1646 byl z bezpečnostních důvodů pobořen a r. 1657 obnoven. Zrušen r. 1787, na jeho místě areál Růžodol a později kartounka. Kostel zbořen r. 1861.