Turistické cíle v okolí obce Kácov

Barokní radnice, postavená mezi lety 1715 – 1719, do dnešní podoby přestavěná v letech 1766 – 1780.

Trojkřídlý zámek na místě gotického hradu (zbytky v severním křídle), přestavěný renesančně koncem 16. století a barokně kolem roku 1672. Budovy na předhradí (bývalý pivovar) jsou převážně renesanční. Za zámkem jsou zbytky ohradní zdi kolem parku.

Rozhledna (uváděná též jako minirozhledna) jižně od obce na konci křížové cesty. Pochází z roku 2012. Dřevěná, vyztužená ocelovými táhly a vysoká 8 metrů (vyhlídková plošina v 5 metrech). Volně přístupná.

Nepřístupný zámek vybudován v r. 1674 jako barokní lovecká stavba Jana Šporka. Za rodu Dahlberg-Ostein proběhla v letech 1827–1830 klasicistní přestavba zámku. K další přestavbě zámku došlo v rozmezí let 1900–1911 za Karla Dahlberga.

Jednoduchá stavba ve funkcionalisticko-konstruktivistických formách byla pro potřeby sázavské obce Církve československé husitské postavena v letech 1939–41. Potřebám církve slouží dodnes. Dominanta levého předmostí jediného mostu ve městě.

Zřícenina gotického hradu, který byl založen r.1426–7 jako rezidence husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé. R. 1437 byl hrad po 4 měsících dobyt královským vojskem a zanikl. Polookrouhlá zemní bašta umožnila použití děl, jedna z prvních svého druhu.

Budovy sklářské osady, vzniklé po roce 1835 nad mlýnem Na Kácku, který zakoupil František Kavalír. Dochovány dvě ze tří hutí, dvě sídla majitelů, původní mlýn a řada obytných domů. Následky poválečné devastace má odstranit projekt, podporovaný Evropskou unií.

Výrazný barokní sloup s bohatou plastickou výzdobou na náměstí středočeského městečka.

Pozdně barokní pískovcová socha sv. Františka vznikla v poslední třetině 18. století, pravděpodobně v roce 1771. Postava ležícího umírajícího světce je v mírně nadživotní velikosti, u nohou mu klečí indián. Podstavec je zděný, je na něm pískovcový alianční erb. Památkově chráněna je od roku 1958.

Socha u východního vjezdu do areálu poplužního dvora zámku Ostrov. Pochází z r. 1760 a je dílem kutnohorského sochaře J. K. Eberleho. Doklad intenzity barokního kultu. Umístěna na profilovaném podstavci s reliéfy. Světec v obvyklém kanovnickém rouchu, s biretem na hlavě a nad ní se svatozáří.

Vrcholně barokní socha sv. Jana Nepomuckého vznikla v první třetině 18. století, někdy po roce 1723. Postava světce je v životní velikosti, celková výška památky je cca 3,5 metru. Na povrchu má socha zbytky polychromie. Podstavec je osmiboký, bez ozdob a nápisů. Památkově chráněná je od roku 1958.

Pozdně barokní pískovcová socha sv. Prokopa vznikla v poslední třetině 18. století, dle chronogramu v roce 1774. Postava světce je v mírně podživotní velikosti, u nohy má drobnou sochu ďábla. Celková výška památky je cca 3,25 metru. Na podstavci je erb s nápisem. Památkově chráněna je od roku 1958.