Turistické cíle v okolí obce Talmberk

Ruiny tvrze, prvně zmíněné snad již r. 1390. V 1. pol. 15. stol. patřila Janu Kabátovi a Mikuláši Trmalovi. V l. 1462–1472 v majetku Jana Trmala, r. 1519 prodána městu Kouřim, nevyužívána. R. 1557 obnovena jako sídlo Jiříka Hostačovského z Petrovic, po prodeji r. 1582 Zdislavu Říčanskému zpustla.

Tomáš Sohyer z Windmühle postavil zámek po r.1651. Původní podoba není známa. Zámek je jednopatrová budova obdélníkového půdorysu. V současnosti bez využití, chátrá, spěje k zániku. Úpravami budova zbavena původní výzdoby.

Národní přírodní rezervace Ve Studeném u vsi Samechov chrání od r. 1935 přirozené lesní porosty s pralesovitou strukturou tvořené přírodními společenstvy bučin a suťových lesů jako poslední rozsáhlejší komplex lesa se zachovalou přirozenou druhovou skladbou v údolí Sázavy. Veřejnosti nepřístupná.

Věžový vodojem postavený roku 1927 v centru tehdy ještě samostatných Zibohlav. Na rozdíl od většiny soudobých obdobných staveb je proveden v historizujícím duchu vzdáleně napodobujícím hradní hlásky (kamenné obložení dříku, tvar oken ap.). V současnosti pravděpodobně nefunkční.

Věžový vodojem v Kouřimi byl postaven podle projektu architekta Františka Jandy. Postaven byl pravděpodobně na konci 20. let 20. století. Vodojem je kruhového půdorysu, zakončený kopulovitou střechou. Kruhová nádrž má objem 250 m3. Stavba stále plní svůj původní účel.

Vranické vodopády se nacházejí na malém krátkém potůčku, který teče od osady Vraník (místní část obce Ledečko) prudce strání dolů k železniční trati, kde ústí do Sázavy. Potůček vytváří na pararulovém podkladu soustavu nevelkých vodopádů, zejména po deštích a při tání sněhu.

Hradiště Vraník naproti stejnojmenné osadě bylo obýváno už v pravěku, podle archeologických nálezů je doloženo osídlení v pozdní době bronzové a době halštatské, ve středověku pak v 9. a v první polovině 10. století. Zachovány pozůstatky valů na katastru obce Ledečko.

Výklenková kaple se sochou svatého Jana Nepomuckého, pravděpodobně z 19. století. Jedna z několika zdejších kapliček stojí na malém náměstíčku na nábřeží řeky Sázavy, na cestě mezi bývalým katolickým kostelem sv. Martina a evangelickým kostelem. V jejím sousedství je pomník padlým v 1. sv. válce.

Čtyřkřídlý goticko-renesanční zámek postaven kolem r. 1533 Adamem z Říčan. Od r. 1584 do r. 1635 byl majitelem Václav Michna z Vacínova. Od r. 1637 patřil Šternberkům, r. 1948 zkonfiskován. Roku 1982 vyhořel, po restituci postupně opravován.

Hřbitov z roku 1777 o rozloze 2921 m2. Používán do 2. sv. války, v r. 1941 poničen hitlerjugend. Zachováno 200 náhrobníků barokního a klasicistního typu, nejstarší čitelné z konce 18. století.

Hřbitov vybudován po roce 1832. Rozšířen na dnešních 4107 m2 byl v roce 1907. Používán byl do druhé světové války. Po ní byl hřbitov opuštěn a postupně devastován. Dnes je zde volná plocha s fragmenty 2 náhrobků a zbytek ohradní zdi.

První zmínka o Žíšově je z r. 1318. V 16. století gotická tvrz renesančně upravena. Od r. 1628 ji jezuité užívali jako letní rezidenci R. 1785 přeměněna na poddanské usedlosti. Statek do 50. let 20. stol., poté sídlo JZD. Dnes je soukromým majetkem.