Turistické cíle v okolí obce Luleč

Vrch Santon (296 m.n.m.) měl svůj význam r. 1805 při bitvě u Slavkova, kdy byl opěrným bodem francouzských dělostřelců – tři pásy okopů jsou zachovány dodnes. Tehdy vznikly i jeho názvy – vojákům připomínal egyptský kopec Santon. R. 1979 byl vyhlášen přírodní památkou (vzácné druhy dřevin a zvířat).

Budova někdejší scholasterie byla postavena na přel. 13. a 14. stol. R. 1613 byla radikálně přestavěna. Při další přestavbě počátkem 18. stol. získala svůj dnešní vzhled. R. 1934 se zde usídlilo místní vlastivědné muzeum. V l. 1985-95 byla budova celkově opravena, poté bylo muzeum znovu otevřeno.

Barokní zámek byl postaven počátkem 18. stol. pravděpodobně Jiřím Antonínem Veleckým. R. 1751 se zámek stal majetkem kláštera ve Vranově. V r. 1814 byl zámek přestavěn na továrnu. A r. 1899 se zámek stal majetkem obce, byla v něm škola a gymnázium.

Zcela zaniklý zámek, který byl centrem biskupského léna, se poprvé připomíná v letech 1704-1705, kdy léno drželi bratři František a Antonín Pachtové z Rájova. Významnými majiteli byli v roce 1872 bratři Mitrovští z Nemyšle.Po roce 1948 jej přebírá stát a v roce 1989 byl v havarijním stavu zbořen.

Barokní zámek stojí na místě román. tvrze řádu něm. rytířů (zač. 13. stol.). V majetku Kouniců nejprve koncem 16. stol. postaven renesanční zámek, poté barokně přestavěn v obd. 90. let 17. stol. – r. 1752, arch. Domenico Martinelli a Ignác Valmaggini. Rekonstrukce v 70. l. 20 stol. a v l. 2004-2012.

Smírčí křížový kámen v Pustiměři byl, podle vyryté datace, zhotoven v r. 1553 z dnes již neznámého důvodu. V r. 2004 byl Ministerstvem kultury prohlášen kulturní památkou.

Kamenný monolit vysoký cca 1 m a široký 30 cm, spodní část břevna má mírně rozšířenu. Má zaoblené rohy i hrany a je na něm patrný silně poškozený, nečitelný rytý nápis. Podle pověsti připomíná tragickou událost, kdy splašený kůň usmrtil dívku, která zde žala trávu. Památkově chráněn od r. 1958.

Pískovcová socha svatého Floriána z roku 1900 nahradila na bučovickém náměstí starší sochu stejného světce. V 50. letech 20. století byla socha spolu se sousoším Cyrila a Metoděje přemístěna ke kostelu, na náměstí se obě skulptury vrátily někdy kolem roku 2021.

Socha sv. Jana Nepomuckého z 2. čtvrtiny 18. století od neznámého autora. Světec v životní velikosti stojí na mohutném podstavci. Oblečen je v tradiční kanovnické roucho s biretem na hlavě. Pravou rukou pozvedá kříž s korpusem, levice spočívá volně na hrudi v gestu odevzdání.

Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1722 od neznámého autora je příkladem kvalitní lokální kamenosochařské práce z doby vrcholného baroka. Světec v nadživotní velikosti je znázorněn v typickém kanovnickém rouchu a s obvyklými atributy. Socha je památkově chráněná od roku 1958.

Socha neznámého umělce z r. 1717, v r. 2009 restaurována a prohlášena za tehdy nejlépe opravenou památku Jihomoravského kraje.

Socha sv. Jana Sarkandera z roku 1770 od neznámého autora je příkladem kvalitní lokální kamenosochařské práce z doby vrcholného baroka. Světec v nadživotní velikosti je znázorněn v typickém kněžském rouchu a se svým atributem - knihou v ruce. Socha je památkově chráněná od roku 1958.