Turistické cíle v okolí obce Komořany

Barokní zámek byl postaven počátkem 18. stol. pravděpodobně Jiřím Antonínem Veleckým. R. 1751 se zámek stal majetkem kláštera ve Vranově. V r. 1814 byl zámek přestavěn na továrnu. A r. 1899 se zámek stal majetkem obce, byla v něm škola a gymnázium.

Zcela zaniklý zámek, který byl centrem biskupského léna, se poprvé připomíná v letech 1704-1705, kdy léno drželi bratři František a Antonín Pachtové z Rájova. Významnými majiteli byli v roce 1872 bratři Mitrovští z Nemyšle.Po roce 1948 jej přebírá stát a v roce 1989 byl v havarijním stavu zbořen.

Barokní zámek stojí na místě román. tvrze řádu něm. rytířů (zač. 13. stol.). V majetku Kouniců nejprve koncem 16. stol. postaven renesanční zámek, poté barokně přestavěn v obd. 90. let 17. stol. – r. 1752, arch. Domenico Martinelli a Ignác Valmaggini. Rekonstrukce v 70. l. 20 stol. a v l. 2004-2012.

Smírčí křížový kámen v Pustiměři byl, podle vyryté datace, zhotoven v r. 1553 z dnes již neznámého důvodu. V r. 2004 byl Ministerstvem kultury prohlášen kulturní památkou.

Barokní socha svatého Jana Nepomuckého z r. 1740 od neznámého autora, na současném místě od 30. let minul. stol. Socha zobrazuje světce s jeho obvyklými atributy (v kněžském rouchu, s pěticí hvězd symbolizujících mlčení, které ho podle legendy stálo život, velký krucifix).

Socha neznámého umělce z r. 1717, v r. 2009 restaurována a prohlášena za tehdy nejlépe opravenou památku Jihomoravského kraje.

Původní renesanční tvrz postavili Sádovští ze Sloupna v 16. stol. Za Dietrichštejnů upravena na trojkřídlý zámek s kaplí zdobenou freskami J. Sterna. Čtvrté křídlo vzniklo později. Historizující přestavbu provedli Mitrovští z Nemyšle po r. 1843.

Reliéf drobné tvrze ze 13.století na jihozápadním okraji obce

Téměř zaniklý hrad. Stavebník a doba založení neznámí. Jméno hradu patrně odvozeno od rodu leníků olomouckého biskupství, jehož předkové byli Albert a Dětřich Stange. V pramenech zmiňován až roku 1381 jako dědictví pánů ze Šternberka. Roku 1480 se uvádí jako pustý.

Původně renesanční budova bývalé radnice ze 17. století, přestavěna v 2. pol. 18. století v barokním stylu s prvky rokoka, později byla částečně klasicistně upravena. Dnes jsou tu byty a kanceláře.

Existence mlýna je doložena již v r. 1650. V r. 1656 je zmiňován Mlynář Matouš, v roce 1675 Vykydal Pavel a po něm Jiří. Od počátku 19. stol. byl v majetku rodiny Klevetů. Posledním majitelem byl Alois Suchánek. Ve druhé polovině 20. století byl mlýn zbořen. Dnes jen skromné zbytky zdiva.

Současná stavba vznikla v r. 1858 v historizujícím slohu na místě starší synagogy. Byla využívána do 2. světové války, kdy ji poničili nacisté. Následně sloužila jako sklad nábytku. V l. 1994-1998 byla opravena. Dnes využívána Státním okresním archivem.