Turistické cíle v okolí obce Třebovle

Socha pochází z roku 1761. Autorem pravděpodobně Josef Bergmann. Socha je restaurovaná, originál umístěn na městském úřadě. Kopie původní sochy umístěna u mostu. Sv. Jan Nepomucký v mírně nadživotní velikosti. Jazyk, symbol pravdomluvnosti, drží v ruce. Originál sochy památkově chráněn.

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého od neznámého autora byla vytvořena roku 1716, to znamená pět let před blahořečením a třináct let před svatořečením Jana z Nepomuku. Pískovcovou sochu nechal vytvořit kouřimský děkan Antonín Jan March. Socha je památkově chráněná.

Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého pochází z r. 1712, vyniká výrazně realistickým pojetím. Od roku 1958 je zapsána na seznamu kulturních nemovitých památek ČR. Sv. Jan Nepom. patřil k nejvýznamnějším světcům českého baroka. Zobrazen tradičně v kanovnickém oděvu, držící kříž a palmu.

Památkově chráněná barokní socha světce je vytesána z místního červeného pískovce. Stojí na podstavci ze světlého pískovce, na kterém je uveden rok vzniku plastiky 1777. Představuje Jana Nepomuckého s obvyklými atributy (v kněžském rouchu, s krucifixem a hvězdami nad hlavou).

Dílo neznámého autora z doby kolem roku 1750 ohraničuje spolu s dalšími třemi sochami (Panna Maria, svatá Anna, svatý Jan Nepomucký) symbolický ochranný kříž, jehož ramena se protínají v prostoru někdejšího kláštera v Klášterní Skalici. Pozůstatek krátkého období barokní obnovy proboštství.

Socha sv. Václava stojí u kostela Povýšení sv. Kříže. Pochází z roku 1884. Autorem sochař Josef Šejbal. V roce 2008 byla socha restaurována. Práci provedl Jan Kracík.

Pískovcové sousoší Apoteózy sv. Jana Nepomuckého pochází z let 1711-1723. Na podstavci bez nápisů je zjednodušený alianční erb Věžníků z Věžník a Valdštejnů.

Raně barokní špitál postaven 1677-1680 hrabaty de Suys. Dlouhá přízemní stavba měla původně dvorní trakt s bránou. R. 1763 jej dala upravit Marie Terezie Savojská, aby mohl pečovat až o 14 osob. Roku 1782 zrušena kaple a ve 20. století zbourány budovy ve dvorním traktu a poškozena brána.

Původně gotická, barokně upravená budova středověkého špitálu, spojeného s jménem manželky Jiřího z Poděbrad, paní Kunhuty ze Šternberka. Založen v roce 1444, sloužil do 20. let 20. století. Od té doby depozitář městského muzea.

Hradiště bývalo na pahorku u řeky Kouřimky, který byl osídlen od 5. tisíciletí př.n.l. V 9. a poč. 10. stol. zde bylo opevněné hradiště kmene Zličanů. Archeol. průzkum lokalizoval mj. pohřebiště, náboženský prostor a jedinečnou shromažďovací halu (89 m). Hradiště násilně zaniklo v 1. pol. 10. stol.

Stará radnice - původně měšťanský renesanční dům z 16. století – slouží jako radnice města Poděbrady od roku 1775. Poslední výraznou úpravou budova prošla v roce 1814, kdy byla přistavěna věž. Jako radnice sloužila budova do druhé světové války.

Původně gotická radnice ze 14. století, v 16. století renesančně přestavěna. Po několika požárech byla v r. 1782 pozdně barokně přestavěna architektem Janem Josefem Wirchem. Sídlí zde Muzeum Kouřimska.