Turistické cíle v okolí obce Jinošov

Vápencová barokní socha na žulovém podstavci z r. 1735 od F. A. Jelínka z Kosmonos, kterou hradil pekař Jakub Kolovrátek, svědek na sochařově svatbě. Zobrazuje sv. Josefa v nadživotní velikosti, s Ježíškem v náručí, doprovázeného dvojicí andílků sedících na podstavci. Památkově chráněná od r. 1958.

Socha ze 3. čtvrtiny 18. stol. od neznámého autora. Světec v životní velikosti stojí na čtyřbokém podstavci, v dolní části rozšířeném. Oblečen je v poutnickém šatě, v ruce drží poutnickou hůl a na zádech mu visí poutnický klobouk. U nohou má psa s chlebem v mordě. Památkově chráněná od roku 1958.

Barokní socha sv. Šebestiána z 1. poloviny 18. století od neznámého autora. Je možné, že její vznik souvisí s činností barokních sochařů v nedalekých Hrotovicích. Račická plastika zobrazuje světce v jeho typické póze, uvázaného u sloupu a probodaného šípy.

Umělecky hodnotná barokní socha sv. Václava z mušlového vápence z r. 1740 od místního sochaře F. A. Jelínka. Zobrazuje světce v mírně podživotní velikosti, oděného v knížecí roucho s korouhví a štítem. Podstavec sochy je novější, z odlišného kamene. Památkově je socha chráněná od května 1958.

Postava světce v životní velikosti z 2. čtvrtiny 18. stol., z éry Rodenů z Hirzenau. Autorem je Kaspar Ober, který na Moravě působil od roku 1730. Sochu sv. Vendelína, královského syna a poustevníka, patrona rolníků a pastýřů doplňují jeho atributy – pastýřská hůl, kniha, královská koruna a ovce.

Trojice kamenných křížů v kované ohrádce představuje pašijovou scénu ukřižovaného Krista mezi dvojicí lotrů. Detailně propracované pískovcové kříže na žulových soklech vytvořil roku 1898 neznámý sochař na zakázku hrotovického mlynáře Františka Otoupala. Kalvárie je památkově chráněna od září 2020.

Barokní sousoší z roku 1715 od brněnského sochaře Antonína Rigy nechala jako poděkování za odvrácení moru vytvořit Marie Isabella rozená Lamberková, manželka majitele náměšťského panství hraběte Jana Filipa z Werdenbergu. Do roku 1947 bylo sousoší obehnáno kovanou mříží. Kovová holubice je novodobá.

Barokní špitál s kaplí sv. Anny a dvěma obytnými budovami po stranách vybudovala vrchnost hrabata Kufštejnové v l. 1743–45. Rozšířen byl za Haugwitzů v l. 1758 a 1770. Špitálníci zde žili do r. 1945. Po r. 1948 byl upraven na městské muzeum, poté sídlo Svazarmu, dnes slouží jako kulturní středisko.

Gotický měšťanský dům byl na radnici upraven v r. 1645 v pozdně renesančním slohu. Na fasádě se dochovala sgrafita, restaurovaná při opravách ve 30. letech 20. století. Dnes sídlo městského muzea se stálými expozicemi – síní fotografa Ondřeje Knolla a Papírníkovu tiskárnu a prostorem pro výstavy.

Goticko-renesanční synagoga z r. 1695, postavena vedle starší Malé synagogy. Náboženským účelům sloužila do roku 1870, později skladiště. Dnes galerie a expozice historie Židů ve Velkém Meziříčí.

První ivančická synagoga byla postavena před rokem 1417. Znovu zmiňována roku 1618. Dnešní pozdně empírová budova je z let 1850–53 podle projektu vídeňského architekta Lorenze Wagnera. Svému účelu sloužila do r. 1941, poté sloužila jako sklad.

Zřícenina tvrze, postavené během 2. pol. 14. stol. Prvně zmiňována r. 1390. Tvrz postavil některý z Tasovců, Jan nebo jeho syn Tas. R. 1447 koupil tvrz Zikmund z Chlévského, Chlévští zde však nesídlili a tak je r. 1569 při prodeji Magdalenou Chlévskou Janu Martinkovskému z Rozseče zmiňována pustá.