Turistické cíle v okolí obce Hradové Střimelice

Jednoduchá stavba ve funkcionalisticko-konstruktivistických formách byla pro potřeby sázavské obce Církve československé husitské postavena v letech 1939–41. Potřebám církve slouží dodnes. Dominanta levého předmostí jediného mostu ve městě.

V terénu stále patrné zbytky zdí menšího, zřejmě bezvěžového, hradu. Postaven po r. 1357 v místě keltského a slovanského hradiště, do roku 1421 patřil cisterciáckému klášteru v Klášterní Skalici u Kouřimi, který v tomto roce rozbořili husté. V roce 1452 uváděn již jako pustý.

Rozhledna 25 m (435 m n. m.) s dřevěnou konstrukci s kovovými prvky byla postavena v obd. červen–listopad 2011, oficiálně zpřístupněna v dubnu 2012. Stavbu iniciovali manželé Holíkovi, kteří pro ni r. 2008 zakoupili pozemek. Vyhlídkové patro ve výšce 21 m nabízí vyhlídku až na Ještěd, Sněžku atp.

Budovy sklářské osady, vzniklé po roce 1835 nad mlýnem Na Kácku, který zakoupil František Kavalír. Dochovány dvě ze tří hutí, dvě sídla majitelů, původní mlýn a řada obytných domů. Následky poválečné devastace má odstranit projekt, podporovaný Evropskou unií.

Pozdně barokní pískovcová socha sv. Františka vznikla v poslední třetině 18. století, pravděpodobně v roce 1771. Postava ležícího umírajícího světce je v mírně nadživotní velikosti, u nohou mu klečí indián. Podstavec je zděný, je na něm pískovcový alianční erb. Památkově chráněna je od roku 1958.

Dílo neznámého autora z doby kolem roku 1750 ohraničuje spolu s dalšími třemi sochami (Panna Maria, svatý Jan Nepomucký, svatý Prokop) symbolický ochranný kříž, jehož ramena se protínají v prostoru někdejšího kláštera v Klášterní Skalici. Pozůstatek krátkého období barokní obnovy proboštství.

Barokní socha z červeného nučického pískovce vznikla r. 1634, tedy téměř sto let před Janovým svatořečením. Světec je oblečen v tradiční roucho, v rukou drží krucifix. Na podstavci je pamětní nápis s chronogramem a reliéf s motivem svržení světce do Vltavy. Socha památkově chráněna od r. 1958.

Barokní pískovcové sousoší se sestává z postavy Jana Nepomuckého v životní velikosti a dvou andílků vedle jeho nohou na pískovcovém podstavci. Sousoší údajně vzniklo v dílně slavného barokního sochaře Františka Ignáce Platzera někdy kolem roku 1760. Památkově je chráněno od roku 1958.

Vrcholně barokní socha sv. Jana Nepomuckého vznikla v první třetině 18. století, někdy po roce 1723. Postava světce je v životní velikosti, celková výška památky je cca 3,5 metru. Na povrchu má socha zbytky polychromie. Podstavec je osmiboký, bez ozdob a nápisů. Památkově chráněná je od roku 1958.

Dílo neznámého autora z doby kolem roku 1750 ohraničuje spolu s dalšími třemi sochami (Panna Maria, svatá Anna, svatý Prokop) symbolický ochranný kříž, jehož ramena se protínají v prostoru někdejšího kláštera v Klášterní Skalici. Pozůstatek krátkého období barokní obnovy proboštství.

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého od neznámého autora byla vytvořena roku 1716, to znamená pět let před blahořečením a třináct let před svatořečením Jana z Nepomuku. Pískovcovou sochu nechal vytvořit kouřimský děkan Antonín Jan March. Socha je památkově chráněná.

Pozdně barokní pískovcová socha sv. Prokopa vznikla v poslední třetině 18. století, dle chronogramu v roce 1774. Postava světce je v mírně podživotní velikosti, u nohy má drobnou sochu ďábla. Celková výška památky je cca 3,25 metru. Na podstavci je erb s nápisem. Památkově chráněna je od roku 1958.