Turistické cíle v okolí obce Dřevnovice

Sousoší (tzv. Pietu), zachycující Pannu Marii Bolestnou držící v klíně mrtvého Ježíše Krista sejmutého z kříže, nechali zhotovit roku 1898 manželé Krátcí z Klopotovic ku cti a chvále Panny Marie.

Sousoší od Ignáce Matyáše Rohrbachera z roku 1724. Uprostřed socha sv. Jana Nepomuckého na podstavci a kolem ní kamenné zábradlí, na kterém v rozích stojí sochy sv. Jana Křtitele, Metoděje, Vendelína a Jana Sarkandera.

Hradiště ležící dnes ve vojenském újezdu Březina nedaleko Myslejovic pochází z doby lužické kultury popelnicových polí. Bylo prozkoumáno v r. 1990.

Špitál vznikl koncem 16. stol. V r. 1673 jej dal Ferdinand Julius hrabě ze Salmu obnovit. Znovu upraven v 18. a 19. stol. V 50. letech 20. stol. došlo ke sloučení špitálu s nemocnicí řádových sester a r. 1984 byla špitální budova zbořena. Dodnes zůstala pouze špitální kaple sv. Jáchyma a Anny.

Nepatrné terénní náznaky tvrze v zahradě domu č.p. 14. Tvrz založena snad v pol. 14. stol., zničena zřejmě za markraběcích válek na přel. 14. a 15. stol.

Původně renesanční budova bývalé radnice ze 17. století, přestavěna v 2. pol. 18. století v barokním stylu s prvky rokoka, později byla částečně klasicistně upravena. Dnes jsou tu byty a kanceláře.

Skromné zbytky starého hřbitova z let 1849 - 1951. Dochovaná zídka a základy staveb.

Ves Světlá se vzpomíná jako součást zdouneckého panství od r. 1412. V r. 1750 již zde stál pouze panský dvůr a ovčín. Do r. 1951 byla půda obhospodařována rodinou posledního majitele panství Huga Strachvice. Ve 2. polovině 20. století statek chátral a část se stala zříceninou.

Malá dřevěná rozhledna v blízkosti vysílače Dobrochov stojící na geografickém středu Moravy. Z místa je nádherný pohled na celou Hanou, obklopenou v dáli horami. Od r. 2019 z bezpečnostních důvodů nepřístupná.

Celodřevěná, 8 m vysoká rozhledna z r. 2001, při cyklostezce Střední Morava č. 5084, s dalekým výhledem na Chřiby, Drahanskou vrchovinu a Vyškovsko.

Existence mlýna je doložena již v r. 1650. V r. 1656 je zmiňován Mlynář Matouš, v roce 1675 Vykydal Pavel a po něm Jiří. Od počátku 19. stol. byl v majetku rodiny Klevetů. Posledním majitelem byl Alois Suchánek. Ve druhé polovině 20. století byl mlýn zbořen. Dnes jen skromné zbytky zdiva.

Po hrádku jsou znatelné pouze reliéfní pozůstatky. Na severní straně vystupuje úsek valu a na jižní straně je zachovaný příkop. Poprvé byl zmíněn r. 1260. R. 1340 jej prodává Jan mladší ze Švábenic Janu Volkovi. Po r. 1392 sídlo zaniklo.