Turistické cíle v okolí obce Prostějov

Barokní fara byla postavena r. 1689, kdy v obci nahradila starší faru. R. 1704 byla přestavěna do dnešní podoby, snad podle plánů architekta Domenica Martinelli. Obec vlastnili v l. 1151–1784 premonstráti z kláštera Hradisko u Olomouce. R. 1995 byla fara opravena a bylo zde zřízeno SOU Don Bosko.

Zámek Ferdinandsko byl postaven v polovině 18. století za olomouckého biskupa Ferdinanda Julia Troyera. Jako lovecký zámek sloužil do roku 1939. Dnes se nachází v katastru vojenského újezdu Březina.

Fontána podle návrhu Rudolfa Chorého. Ústředním motivem boticelliovské Zrození Venuše. Čtyřmetrová pískovcová skulptura z roku 1979. Dominanta prostoru sídliště. Malý odpočinkový koutek v pěší zóně. Příjemná atmosféra mezi betonem.

Pevnůstka byla vybudována souběžně s fortem Tafelberg v l. 1838-1846 podle návrhu podplukovníka Emanuela Zitty. Tyto objekty se staly prvními forty olomoucké pevnosti. Později objekt sloužil Vojenskému opravárenskému podniku. V současnosti je tato kulturní památka využívána řadou firem.

Fort IV je zachovalá pevnůstka fortového věnce kolem olomoucké pevnosti. V zemní podobě byla pevnůstka vybudována roku 1850, ale kvůli nevhodnému podloží pro zděnou přestavbu byla srovnána se zemí. V letech 1856 - 1866 byl postaven zděný fort IV na jiném místě.

Pevnůstka byla vybudována souběžně s fortem Galgenberg v l. 1838-1846 podle návrhu podplukovníka Emanuela Zitty. Tyto objekty se staly prvními forty olomoucké pevnosti. Objekt vlastnila armáda až do r. 2011, kdy byl převeden do majetku Fakultní nemocnice v Olomouci, které slouží jako archiv.

Pevnůstka byla postavena v letech 1856–1862 jako součást předsunutého fortového věnce kolem olomoucké pevnosti. V r. 1866 rozšířena. Do r. 1921 sloužila jako sklad vojenského materiálu a poté postupně zbořena. Mezi dochovanými valy je arboretum.

Pevnůstka byla vybudována v l. 1857- 1863 podle projektu podplukovníka Ladislava Mareše jako součást předsunutého fortového věnce kolem olomoucké pevnosti. Později sloužila jako sklad vojenského materiálu a poté byla postupně zbořena.

Terénní náznaky po železničním fortu VII postaveném souběžně s železničním fortem č. I někdy v letech 1854-1867 zprvu jako zemní a později zděný. Zajímavostí těchto dvou totožných fortů bylo, že se skládaly ze dvou částí, mezi nimiž procházela železnice, proto se nazývají též dvojforty.

Pozůstatky zemního fortu vybudovaného na podzim r. 1854 jako součást fortového věnce kolem pevnosti Olomouc. V r. 1866 byla kompletně přestavěna. Při stavbě dálnice na přelomu 20.-21. stol. byl do té doby dobře zřetelný reliéf pevnůstky poničen. Dodnes jsou patrné jen zbytky valu.

Fort XI byl vybudován v l. 1850-1854 na Zlatém vrchu u Slavonína v rámci předsunutého fortového věnce pevnosti Olomouc. Jeho předností je stav, má zachované i kaponiery nazývané kočičí uši.

Součást věnce pevností kolem olomoucké citadely, postaven v l. 1850–54. Nikdy nebyla vystavena útoku nepřítele. Sloužila jako kasárna, muniční sklad, dělostřelecká laboratoř i vězení. Objekt v soukromém vlastnictví v současné době prochází náročnou rekonstrukcí, připravuje se instalace muzea.