Turistické cíle v okolí obce Vizovice

Pomník z října 1928 k uctění památky vojáků padlých v 1. světové válce z Loučky, Újezda, Vysokého Pole a Drnovic. Celkem 77 zesnulých. Po 2. světové válce přidána jména tří obětí fašistické okupace. Pomník stojí před farním kostelem sv. Mikuláše.

Minerální pramen, dříve zvaný Lesní. Byl známý již před r. 1770. Nejprve zde byla jen studánka, později kamenná jímka s dřevěným pavilonem. Po zásazích do jímání v l. 1929-30 vydatnost pramene poklesla, pramen byl tedy znovu zachycen ve studni a přejmenován na Aloisku. Pavilon je z r. 1963.

Minerální povrchový pramen nechal hrabě Ondřej Serényi upravit někdy v l. 1669-80. Původně byl zvaný Slaný či Pramen bublavý. R. 1792 byl nově upraven a přejmenován na Amandku. R. 1988 došlo po provedení vrtu Vincentka 2 k poklesu hladiny Amandky. Dnes je voda zachycována do 3,5 m hluboké studny.

Pramen minerální vody Dr. Šťastného (Gejzír) byl pův. upraven jako studna (7 m). R 1929 byl hlubinným vrtem získán pramen tryskající do výše 20 m. Byl opakovaně upravován, r. 1963 poškozen. Znovu navrtán r. 1967 a upraven do dnešní podoby. Nese jméno MUDr. Františka Šťastného, hrdiny 2. sv. války.

Minerální pramen původně vytékal volně na povrch. R. 1905 byl zachycen v kamenném sklípku. Je jedním z nejstarších z 16 luhačovických pramenů. V l. 1929-39 byla postavena klenutá kamenná jeskyně s mříží a poblíž kruhový pavilon s výtokovou kašnou. Název získal pramen po hraběti Ottovi Szerenyim.

Minerální pramen sv. Josefa byl získán po provedení hlubinného vrtu r. 2000. Je jedním z šestnácti pramenů, vyvěrajících na povrch v okolí Luhačovic. První prameny byly zachyceny v 2. pol. 17. stol. Některé byly získány provedením hlubinných vrtů, vedených snahou o získání nezávadné minerální vody.

Minerální pramen Vincentka (dříve Hlavní pramen) byl upraven r. 1680. Je jeden z nejstarších z celkem 16 pramenů v Luhačovicích. R. 1789 nad ním byl vybudován pavilon. R. 1792 byl pojmenován po hraběti Vincenci Serényim. Pramen byl opakovaně upravován. R. 1947 byl umístěn do současné haly.

Upravený pramen řeky Vláry na hřebenu Vizovických vrchů je dostupný po turisticky značených stezkách buď od severu z Pozděchova, nebo z jihu od Drnovic.

Jeden z nejstarších dochovaných pranýřů v Česku. Pochází ze 16. stol. Písemné zprávy o něm chybějí. Město mělo hrdelní právo od roku 1356. Osmiboký, pískovec, výška 1,43 m. Na seznamu kulturních památek od r. 1958. Součást městské památkové zóny.

Přírodní památka Králky byla vyhlášena r. 1987 k ochraně pískovcových a slepencových skalních útvarů, nacházejících se asi 1 km severovýchodně od obce Lukov ve Zlínském kraji. V 19. stol. byly oblíbeným výletním místem šlechtického rodu Seilernů.

Prlov je přírodní památka tvořená trojicí lokalit západně, severně a východně od centra obce Prlov. Důvodem ochrany jsou květnaté louky s výskytem zvláště chráněných a vzácných druhů květeny. Byla vyhlášena roku 1999 na ploše 3,3 ha.

Jednopatrová budova s mansardovou střechou vznikla přestavbou po požáru v r. 1750. Plnila čistě obytnou funkci. Částečně využitá městským úřadem během 19. stol. Účelová radnice od r. 1933. Na seznamu kulturních památek od r. 1999. V l. 2000-2001 prošla rekonstrukcí.