Turistické cíle v okolí obce Dlouhá Třebová

Vrcholně barokní mariánské sousoší připisované Jiřímu Františku Pacákovi z r. 1737. Socha z pískovce obehnána kuželkovou balustrádou. Jádrem sousoší je Panna Maria oděná do prostého roucha a Ježíšek, který jí sedí na klíně, podává matce věnec z růží. Kolem sousoší z každé strany obláček a na nich andělíčci. Socha zapsána do seznamu památek r. 1964.

Sloup s barokní sochou P. Marie z let 1737–1739. Autorsky neurčené kamenosochařské dílo. Na šesti schodech na soklu křížového půdorysu se zdvihá podstavec, na něm sloup s korintskou hlavicí. Nese sochu Immaculaty na půlměsíci a hadu. Kolem hlavy koruna z dvanácti hvězd. Socha zapsána do seznamu kulturních památek v r. 1964.

Socha Panny Marie stojí u č. p. 75. Stojí v obklopení vysokými keři. Socha pochází z poč. 20. stol. Přesné datum není známo. Stejně jako jméno autora sochy.

První zmínka o Heřmanicích z r. 1226. Na počest pouti do Mariazellu zavěšen na strom obrázek Panny Marie. Socha z r. 1911. Představuje Pannu Marii s Jezulátkem v náručí a s korunou na hlavě. Stojí na zeměkouli obtočené hadem. Na přední i zadní straně podstavce nápis.

Pomník obětí selského povstání z r. 1680 pochází z let 1913-1914, dílo kamenické školy v Hořicích podle modelu Jana Štursy. Plastika sedláka stojí na podstavci. Z každé strany pískovcové bloky, na nich jména popravených sedláků. Socha 3 m vysoká zapsána do seznamu kulturních památek r. 1964.

Před farou se nachází pískovcová barokní socha sv. Floriána z roku 1777. Zobrazuje světce v tradiční ikonografii jako římského vojáka. Socha patří k pozdně barokní lidové kamenické práci. V rukou má vědro na hašení požáru a kopí s praporem.

Socha sv. Floriána pochází z roku 1852. Světec stojí v kontrapostu, pravá noha pokrčena, v šatě římského vojáka, s praporcem v levé ruce. U pravé nohy hořící dům, v pravé ruce putýnka s vodou. Na soklu nápisy. Socha zapsána do seznamu kulturních památek r. 1964.

Socha pochází z r. 1873. Světec vyveden v podživotní velkosti. Materiálem je hrubozrnný pískovec. Socha v obvyklém ikonografickém pojetí znázorňuje stojícího římského vojáka. Kopím probodává hlavu draka. Socha zapsána do seznamu kulturních památek r. 1964.

Pozdně barokní socha pochází z r. 1771, autor Alexius Czyliak. Na dvojstupňovém soklu tvarovaný vysoký podstavec. Na podstavci socha světce v životní velikosti. Sv. Jan Nepomucký drží krucifix a palmovou ratolest. Socha památkově chráněna od roku 1958.

Socha pochází z roku 1852. Autor neznámý. Na přední straně scénka Janova svržení do Vltavy. Zleva reliéf sv. Martina. Na pravé straně sv. Václav. Světec oděn do sutany. V obou rukou drží kříž. Na hlavě biret. Kolem hlavy pět hvězd.

Pískovcová socha světce pochází z roku 1663. Kvalitní kamenosochařská práce od neznámého autora vznikla takřka 60 let před beatifikací světce. Svatý je ztvárněn v mírně podživotní velikosti, v oděvu kanovníka s charakteristickou kožešinovou pláštěnkou. Výška sochy 170 cm. Materiálem je pískovec. Socha zapsána do seznamu kulturních památek r. 2007.

Socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1749. Hodnotné dílo pozdně barokní tvorby dílny působící ve 2. pol. 18. stol. v oblasti Ústeckoorlicka. Na římse oblaka a na nich tři andílci. Světec v tradičním obleku, v esovitě prohnutém postoji. R. 2005 socha restaurována. Zapsána do seznamu kulturních památek r. 1964.