Turistické cíle v okolí obce Vidlatá Seč

Barokní křížová cesta od kostela sv. Jakuba Většího na návrší Boží dům vznikla r. 1767 nákladem hraběnky Anny Barbory Harbuval-Chamaré. Reliéfy na pískovcových kvádrech, zobrazující Ježíšovo utrpení, jsou dílem sochařů Václava a Bartoloměje Hendrychových z Litomyšle. Zastavení č. 12 se nedochovalo.

Klasicistní pískovcový krucifix z r. 1818. Kříž s hranolovým soklem. Na soklu reliéf Panny Marie Bolestné. Na soklu další sokl. U jeho patky had, nesoucí v tlamě jablko. Postava Krista asi 80 cm vysoká. Bohatá ornamentální dekorace. Dílo místního kameníka velmi dobré výtvarné úrovně. Krucifix zapsán do seznamu kulturních památek r. 1964.

Kámen zde nechal zasadit v roce 1898 kníže Johann z Liechtensteinů na památku 40 let své vlády v tomto kraji. Na památku této vlády umístil jeho lesnický personál téměř ve všech ze 168 lesnických revírů pamětní jubilejní kameny. Jen v okrese Ústí nad Orlicí je jich evidováno 12. Zdejší památný kámen zaujme latinským nápisem.

Budova v neorenesančním stylu se secesními a moderními prvky byla postavena v roce 1922 jako místo konání nejrůznějších kulturních a společenských akcí. Nachází blízko autobusového nádraží u řeky Loučné.

Renesanční zámek, původně hrad. První zmínka pochází ze začátku 8. stol. Mezi lety 1567–81 ho nechal přestavět Vratislav z Pernštejna pro sebe a svou choť. Současně se zámkem byla založena i zahrada, která byla upravena a rozšířena v 18. stol. Památkou UNESCO od r.1999.

Brána byla postavena jako součást opevnění města, budovaného od 60. l. 13. stol. Ve 14. – 16. stol. brána rozšířena (mj. přidán barbakán). Dochována střední brána, flankovaná dvěma hranolovými věžemi různé výše. V 19. stol. bylo uvažováno o demolici, nakonec v l. 1864–67 brána novogoticky obnovena.

Lípa velkolistá, s obvodem kmene přes 11 m a výškou 22 m, je druhý největší strom ve východních Čechách. Její stáří je odhadováno na více jak 600 let.

Empírová patrová budova z doby kolem pol. 19. stol. Jednopatrové stavení, patro roubené, omítané. Průčelí patrové, vzadu, vlivem svahu, přízemní. V přízemí dochované zbytky původního vybavení. Střecha valbová, původně šindelová. Mandl s bělidlem zapsán do seznamu kulturních památek r. 1964.

Barokní, 22 metrů vysoký morový sloup z let 1727–31 je považován za vrcholné dílo tohoto druhu v Čechách. Jeho autorem je J. F. Pacák z Litomyšle. Ústřední socha P. Marie je ve výklencích, na římse a balustrádě doplněna reliéfy a plastikami 9 světců.

Zámek byl postaven Vratislavem z Pernštejna r. 1573 v renesančním slohu pro jeho manželku Marie Manrique de Lara. V r. 1775 nechal Jiří K. z Valdštejna-Vartenberka zámek barokně přestavět. Dnes je využíván jako domov pro přestárlé řeholní sestry.

Centrum Bohuslava Martinů bylo otevřeno po zásadní rekonstrukci budovy r. 2009 jako součást Městského muzea a galerie Polička. Zahrnuje expozice Barevný svět Bohuslava Martinů včetně historické školní třídy, Historie města Poličky a Sklářství na Horácku.

Dodnes dochované hradby s 19ti baštami byly postaveny po celém obvodu města Poličky v 1. pol. 14. stol. a dosahovaly celkově délky 1220 m. Hlavní hradba byla šířky 2,5 m, před ní byla 4 m vysoká parkánová hradba a příkop, který se napouštěl vodou.