Turistické cíle v okolí obce Zájezd

Rokokový palác z let 1764–1769, přestavěný Karlem Kučerou. Je připisován J. J. Wirchovi. Během 19. století sloužil jako činžovní dům, v 1. polovině 20. století jako hotel, po válce kanceláře. Rekonstruován v 90. letech 20. století.

Zaniklý hrad. V pís. pramenech připomínán jen jednou, r. 1387 při lokalizaci vinice. Předpokládá se, že hrad byl majetkem plasského kláštera, což vysvětluje minimum zmínek o jeho existenci, v blízkosti Prahy jinak překvapivého. Přesná lokace neznámá.

Gotická tvrz, prvně doložená r. 1402 a od 17. stol. sloužící jako sýpka, stála v kyšickém poplužním dvoře až do r. 1989. Tehdy byla se všemi dalšími objekty dvora zbořena a na jejím místě vznikl nový účelový, výrobní a obchodní areál soukromé společnosti.

Barokní usedlost v Praze 6 pojmenovaná podle svého stavitele – italského hraběte a generála Filipa Ferdinanda de la Crone. Od roku 1964 pod památkovou ochranou, v roce 2005 zrekonstruována.

Novorenesanční letní odpočinkové sídlo bylo v l. 1870–71 postaveno podle stavebních plánů Ignáce Ullmanna pro významného českého podnikatele v oboru železniční i lodní dopravy a obchodu a průmyslníka Vojtěcha Lanna. Kopie vily byla postavena v Tyrolích. Dnes reprezentační zařízení Akademie věd ČR.

Pozůstatky kolejové lanovky na vodní převahu, přestavěné po I. světové válce na eskalátor ve svahu nad levým břehem Vltavy. Původně součást technických kuriosit, postavených při příležitosti Jubilejní zemské výstavy roku 1891.

Barokní palác vznikl v 18. století po postupném sloučení několika původně středověkých domů, přestavovaných renesančně po zhoubném požáru Malé Strany v roce 1541.

Brána vznikla při výstavbě barokního opevnění Vyšehradu jako reprezentativní vstup do jádra citadely, dokončena před r. 1672. Autorem projektu byl Carlo Antonio Lurago, stavitelem Giovanni de Capauli, autorem plastické výzdoby Giovanni B. Allio. Dlouho nebyla využívána, zprovozněna až roku 1841.

Vodárenská věž (26 m) byla postavena r. 1888 dle návrhu arch. Jindřicha Fialky společně s celým vodárenským areálem. Byla vyřazena z provozu r. 1913 a poté byla přestavěna na byty. Podzemní vodojem a přečerpávací nádrže byly zbořeny v l. 1977–78. Dnes jsou zde klubovny, výtv. ateliéry a čajovna.

Kolotoč na ruční pohon s koňskými figurami a lavičkami dal r. 1892/3 postavit ve Vinohradech Josef Nebeský, vlastní projekt realizoval tesař Matěj Bílek. Od r. 1894 na Letné, po r. 1930 poháněn elektromotorem. V provozu do 90. l. 20. st. R. 1995 částečně opraven, na rok 2017 plánováno znovuotevření.

Výletní restaurace v podobě novorenesančního zámečku byla postavena r. 1863 (arch. V. I. Ullmann) na místě letohrádku Belvedér z r. 1715. R. 1891 zahájila u zámečku provoz letenská lanovka a Křižíkova elektrická dráha. Po 2. sv. válce zámeček chátral. R. 2001 zrekonstruován současným nájemcem Nonet.

Barokní stavba z první třetiny 18. století v Seminářské zahradě, součást areálu tehdejšího kláštera bosých karmelitánů, v r. 1931 upravená na zahradní restauraci U černého orla.