Lurdy

Dominantou je bazilika, která je postavena přímo nad jeskyní, v níž se nacházejí prameny, jež mají mít léčebné účinky. Bohoslužby se konají na 22 místech celé oblasti, a to v šesti jazycích. První svatyně, podzemní, vznikla v Lurdech již roku 1866. Vizuální dominantou oblasti je bazilika Neposkvrněného početí, která byla postavena v roce 1876 nad ní. Říká se jí proto také Horní bazilika. Byla navržena v novogotickém slohu. Bazilika má vitrážová okna, která zobrazují mnoho výjevů z mariánského zjevení z roku 1858. Zajímavostí je, že na nich je Panna Marie zobrazena jako "druhá Eva". Hlavní věž baziliky měří 70 metrů, ta je obklopena dvěma menšími věžemi, které však byly dokončeny až roku 1908. Nad vchodem do chrámu je mozaika zobrazující papeže Pia IX. K této stavbě byla později, v roce 1899, přistavěna ještě tzv. Růžencová bazilika. Ačkoli je v dosti jiném stylu, v podstatě byzantském, stojí tak blízko starší bazilice, že obě stavby jsou obvykle považovány za jedinou a vytvářejí zvláštní celek. Stavba byla určena k tomu, aby pojala mnohem více věřících, vejde se jich do ní přibližně 1500. Stavba má kopulovou střechu, která je zakončena zlacenou korunou. Součástí je také bazilika sv. Pia X., která se celá nachází v podzemí. Proto je nazývána také jako Podzemní bazilika. Vznikla až v roce 1958 s cílem pojmout co nejvíce věřících, až 25 tisíc. Další moderní budovou v oblasti je chrám sv. Bernadetty z roku 1988. Lurdy patří vedle Říma a Jeruzaléma k nejoblíbenějším křesťanským poutním místům..

Otec, původně mlynář, byl dlouho bez zaměstnání. I když měla rodina velkou bídu, nechyběla zbožnost a láska. V 11 letech Bernadetta prodělala onemocnění cholerou a od té doby byla zdravotně oslabená. Do školy začala chodit až ve 12 letech. Jako nejstarší z dětí se starala o mladší sourozence a chodívala na dřevo. Na vzdělání času nezbývalo. Mívala však u sebe stále prostý růženec, který se modlila, když hnala ovce na pastvu. Po půldruhém roce se vrátila do Lurd s touhou připravit se k prvnímu svatému přijímání. Ve škole ji začaly vyučovat řeholní milosrdné sestry a zjistily, že neví nic ani o Nejsvětější Trojici. Do školy nechodila soustavně pro starost o sourozence a dřevo na topení. Ve čtvrtek 11. 2. 1858 při sbírání dřeva v massabiellské jeskyni u řeky Gavy zažila první zjevení Panny Marie, kterou označovala jen slovem "paní". Ta se jí zjevila celkem 18x v rozmezí od 11. 2. do 16. 7. 1858. Když se jí "Paní" poprvé zjevila, sáhla instinktivně po růženci, který nosila u sebe. Reakcí Madony byl úsměv a něžné gesto, na které Bernadetta nikdy nemohla zapomenout. K prvnímu rozhovoru s ní došlo při třetím zjevení 18. 2. 1858, kdy se jí P. Maria zeptala, zda jí chce udělat laskavost a přicházet za ní po 15 dní. Také jí řekla: "Neslibuji ti, že budeš šťastna v tomto životě, ale ve druhém." Při dalších zjeveních požadovala skrze Bernadettu i od ostatních modlitbu a skutky pokání. Při 16. zjevení jí řekla, že je Neposkvrněné Početí. Panna Maria přišla svět varovat a nejchudší pastýřka měla oznámit nutnost pokání k jeho uzdravení a záchraně. Přitom byl na pokyn P. Marie také ze země vyveden pramen, zprvu jako trocha bláta, ale se zájmem o vodu sílil tak, že dnes vydává 27 tisíc galonů vody týdně, přičemž jeden galon je 4,5 litru. Z různých důvodů zjevení vyvolala velký zájem prostých lidí i úřadů včetně policie a církevních hodnostářů, a to zejména pro mimořádně náhlá uzdravení, která se u jeskyně v Massabielle začala dít. Bernadettu vyšetřovali a snažili se jejím návštěvám v jeskyni zabránit, ale bez úspěchu. Zůstával o ni značný zájem a proto od října 1858 přebývala u řeholních sester, přitom chodila i do školy. Koncem března 1862 onemocněla těžkým zápalem plic a byla jí udělena svátost nemocných, pak se však uzdravila. V témže roce začala uvažovat o vstupu do kláštera. Ale až později se rozhodla pro milosrdné sestry v Nevers nad Loirou ve střední Francii. U jeskyně se rozloučila 3. 7. 1866 a druhý den přijala řeholní roucho i jméno sestra Marie Bernarda. Byla velice svědomitá, zachovávala mlčení, ale ve chvílích klidu přitahovala všechny její veselost. Neměla v sobě nic z přehnané zbožnosti. Chtěla však dle pokynu Matky Boží se co nejvíce modlit za obrácení hříšníků a obětovat za ně své utrpení. Její špatný zdravotní stav se projevil již v noviciátě. Dne 14. 8. 1866 onemocněla, 25. 10. přijala svátost nemocných a předčasně jí bylo dovoleno složit řeholní sliby. Od 8. 12. se její zdravotní stav zase zlepšil. Noviciát s řádnými sliby jí končil 30. 10. 1867. Od neverského biskupa dostala za úkol modlit se. Krom toho se snažila být užitečná i tím, že dělala pomocnici klášterní ošetřovatelce. V lednu 1873 ji přepadlo astma. Dne 3. 6. 1873 přijala potřetí svátost nemocných, ale opět se z povážlivého stavu dostala. Krátkou dobu pak byla pomocnicí sákristiánky. V říjnu 1875 onemocněla naposled. Kromě astmatu a revmatismu u ní postupovala tuberkulóza kostí a rakovina pravého kolena. Všechny obtíže nemoci přijímala Bernadetta s oddaností k oběti. K tělesnému utrpení se připojovalo i duchovní, pro nepochopení některých představených. Bernadetta přijímala všechny nespravedlnosti a ponížení s klidnou myslí. Naposled přijala svátost nemocných 28. 3. 1879 a za 20 dní její utrpení skončilo. Pohřbena byla v neverském klášteře. Blahořečena byla r. 1925 a v r. 1933 svatořečena Piem XI. Ten o ní řekl, že věrně splnila životní poslání. Její tělo zůstalo neporušené a je uloženo v klášterním kostele Saint-Gildard v Nevers. Žádné zjevení nebylo v dějinách církve tak rychle uznáno jako ono v Lurdech. Čtyři roky po vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panna Maria toto dogma potvrdila prostřednictvím zcela nevzdělané dívky. Dne 11. února 1858 se poprvé zjevila a již za čtyři roky potvrdil biskup v Tarbes mons. Laurence pravost těchto zjevení..