Lurdy

Zde najdeme zdivo původního hradu. Delší osa horní pevnosti je ve směru sever-jih, což je dáno protáhlým tvarem skály. Střední pevnost zaujímá přístupovou jihovýchodní stranu skály. Tudy stoupá chodník od pokladny ve městě. Opevnění je zde převážně novověké. Dolní novověká pevnost zaujímá plošinu nad řekou a západní svah skály s druhou přístupovou cestou. Tudy jezdily nahoru povozy. Na vrcholu skály stojí čtverhranný donjon z roku 1314 s armováním v nárožích. Po obléhání v letech 1405-1407 byl zvýšen. S výjimkou severní strany jsou v jeho průčelích vertikální řady obdélných oken. Pouze v nejvyšším patře jsou navíc také zazděná půlkruhová okna. Stanová střecha je z 19. století. Pod ní je zděný ochoz se štěrbinovými střílnami. Ochoz je vysazený na krakorcích. Na severní straně přiléhá k donjonu jednopatrový obdélný palác. Dále k severu na něj navazují další menší obytná stavení. Východní vstupní strana paláce má v přízemí po celé délce portikus, v prvním patře dřevěnou lodžii. V prostranství na východní straně paláce a donjonu je zahrada s květinami, keři, zastřiženými platany a miniaturami francouzských staveb. Tento prostor působí až groteskním dojmem. Konzervativní milovníci památek nebudou vědět, co si o tom myslet, naopak děti zde budou jásat radostí. Na východě je tento prostor uzavřen hradbou s výhledem na město. Jižně od zahrady stojí na východní straně dlážděného nádvoří obdélná románská kaple Panny Marie s půlkruhovými okny a půlkruhovým závěrem. Její přesné stáří není uvedeno. V interiéru je mobiliář ze zrušeného farního kostela, který byl zbořen v roce 1904. Moderní vitráže oken znázorňují scény z legend o Karlu Velikém. Na jižní straně je mezi kaplí a hospodářskou stavbou úzká ulička, do které se vstupuje z výtahu. Výtahová věž sem stoupá z pokladny pod skálou. V hospodářském stavení je cisterna a kuchyně. Na západní straně této stavby je úzká chodba s bránou pro pěší ze střední části pevnosti. Tudy přicházejí nahoru pěší návštěvníci. V hlavní severojižní ose donjonu a paláce pokračuje od nádvoří jižním směrem řada kasárenských staveb, které stojí na zúženém hřbetu hradní skály. Na jižním cípu skály je středověká bašta s výhledem na město a Pyreneje. Střední přístupová část pevnosti v jihovýchodním svahu skály vytváří několik hradbami obehnaných teras. Jsou zde dvě novověké brány pro pěší. Zajímavá je druhá brána se stěžejkovým padacím mostem. Její portál je sevřený v kleštině mezi dvěma bastiony. Dolní část pevnosti na opačné západní straně skály je od půlky dubna do půlky října přístupná bránou na západní straně nádvoří horní pevnosti. V průjezdu brány jsou vystaveny modely několika francouzských hradů. V dolní pevnosti uvidíme hradby podél cesty, několik kulisových bran, střílny pro lehké palné zbraně, muniční sklad a hřbitovní skanzen s náhrobky z 16.-19. století. Pokud se rozhodneme sejít dolů, budeme se muset vrátit, cesta do města je uzamčená..

Tu pak ledovce v dobách ledových vytvarovaly do dnešní podoby. V 1. století př. n. l. na ní stálo oppidum. V 2. polovině 19. století zde byly totiž nalezeny pozůstatky opevnění a pohanského chrámu, zasvěceného vodnímu božstvu. Místními obyvateli byli lidé kmene Bigorri. Po pádu Římské říše ovládli zdejší kraj Frankové. V letech 732-778 ji drželi Maurové, kteří v té době okupovali většinu Pyrenejského poloostrova. Karel Veliký (768-814) svedl boj s místním maurským vládcem Miratem, který se opevnil na hradní skále. Oblast patřila hrabství Bigorre, hradiště na skále bylo sídlem místní šlechty. V 11. století byly Lurdy povýšeny na tržní město, které bohatlo z obchodu s Pyrenejským poloostrovem. Hradiště bylo postupně přestavěno na kamenný hrad. Během stoleté války (1337-1453) jej v letech 1360-1407 drželi Angličané prostřednictvím spřízněné šlechty. Mezi anglické spřízněnce patřil Arnaud z Béarn a později jeho bratr Jean. V roce 1405 oblehl hrad francouzský král Karel VI. (1380-1422). Po jednom a půl roce obléhání Angličané o hrad a město přišli. Francouzský král Karel VII. (1422-1461) udělil v roce 1426 hrabství Bigorre hraběti z Foix. Hrabství tak zůstalo nezávislé na francouzské koruně. Poslední hrabě z Foix Jindřich III. Navarrský (1572-1610) z královského rodu Bourbon se stal v roce 1589 francouzským králem Jindřichem IV. Jeho hrabství Foix a Bigorre tak v roce 1607 splynula s francouzským královstvím. Na konci 17. století. byly zbořeny hradní věže s výjimkou hlavního donjonu. Hrad byl přestavěn na dělostřeleckou pevnost podle návrhu královského architekta Sebastiána Le Preste, markýze z Vaubanu. Návrh přestavby byl vypracován v roce 1685. Pevnost sloužila jako královská věznice. V době před Velkou francouzskou revolucí (1789-1799) byla proto známa jako Pyrenejská Bastila. Od roku 1792 zde bylo vězení pro francouzské royalisty. Na začátku 19. století bylo vězení zrušeno, občas zde byli ale drženi váleční zajatci. V roce 1894 koupilo pevnost město. Během první světové války zde byli drženi němečtí váleční zajatci. Od roku 1921 je v pevnosti Muzeum Pyrenejí..