kostel sv. Stanislava a Vladislava

V jeho vrchní části se nachází figurální kompozice, která vyobrazuje Noeho oběť Hospodinovi. Fasádu dotvářejí dvě sochy Abrahama a Mojžíše, umístěné po stranách průčelí chrámu. Záplavy, které Vilnius postihly v roce 1931, prošly i prostory chrámu. Po této události prošel chrám důkladnou rekonstrukcí. Po skončení druhé svět. války byla v roce 1949 katedrála uzavřena. O rok později byly zlikvidovány všechny sochy, které zdobily chrám. Majetek chrámu byl rozkraden, přibližně 4000 knih bylo prodáno do městského Domu knihy. Pozůstatky sv. Kazimíra byly přeneseny do kostela sv. Petra a Pavla. V roce 1980 byla cínová střecha opět nahrazena měděnou a na původní místo se vrátily i všechny sochy z fasády chrámu. O rok později prošel rekonstrukcí i interiér. Dnes ho zdobí různé obrazy litevských mistrů. V roce 1998 byl chrám navrácen do rukou římskokatolické církve a v roce 1989 byl znovu vysvěcen. V témže roce byly do chrámu přeneseny ostatky sv. Kazimíra. Tři sochy na průčelí chrámového exteriéru byly vráceny na původní místo v roce 1996..

nový kostelík, ale opět dřevěný. Tento kostelík postavil litevský velkokníže Jagello poté, co bylo na Litvě jako poslední evropské zemi v roce 1387 oficiálně přijato křesťanství. Dřevěný Jagellův kostel v roce 1419 shořel. Později se ho kníže Vytautas rozhodl znovu postavit, ale už jako velký kamenný kostel v gotickém stylu. Za nějaký čas ke kostelu přibyla zvonice, dílo litevských architektů. Po sto letech potřeboval chrám opravu, a proto byl přebudován. V roce 1539 však znovu vyhořel. Po tomto požáru se nové stavby ujal italský architekt Giovanni Zini. Ten měl představu vybudovat chrám ve stylu renesance a tak ho i v roce 1557 dokončil. V roce 1610 chrám potřetí vyhořel. Rekonstrukční práce trvaly téměř 20 let. Roku 1639 chrám znovu hořel, byl však brzy opět postaven. Roku 1636 byly v kostele uloženy ostatky sv. Kazimíra. V období let 1655-1660 Vilnius obsadili Rusové a v té době jeho památky chátraly. Ostatky sv. Kazimíra byly odvezeny. Předpokládá se, že i hrobka knížete Vytautase, která se také nacházela v chrámu, měla stejný osud. Po skončení válek v roce 1666 se pozůstatky sv. Kazimíra opět vrátily na původní místo a začaly rekonstrukční práce. Chrám tentokrát postavili v barokním stylu. Podle architektonických projektů byly věže chrámu i jeho zvonice zkráceny. Tak vypadal chrám až do roku 1769, do zhroucení jeho jižní věže. V roce 1777 začaly další rekonstrukční práce. Ty trvaly dvanáct let a z barokního kostela se stal kostel klasicistní. Chrám byl rozšířen a prodloužen, základy a stěny chrámu zůstaly původní. Zachována zůstala i vnitřní výška chrámu a struktura jeho stropu. Na východní stranu chrámu architekt přistavěl identickou kupoli, jako je na západní. Fasáda kostela byla zvelebena monumentálním portikem. Střecha chrámu byla nejprve měděná, ale v roce 1917 ji Němci rozebrali a nahradili lepenkou, později cínovou střechou..