západní průčelí
© Pavel Zany Komárek 4. 8. 2007
Po bocích chrámu se nachází šest sloupů postavených v dórském stylu. Pod nimi se na jižní straně nacházejí sochy litevských velkoknížat a na severní straně je to pět soch svatých jezuitského řádu, které sem byly převezeny v roce 1832. Kryté vstupní sloupořadí chrámu je rovněž postaveno v dórském stylu. V jeho vrchní části se nachází figurální kompozice, která vyobrazuje Noeho oběť Hospodinovi. Fasádu dotvářejí dvě sochy Abrahama a Mojžíše, umístěné po stranách průčelí chrámu. Záplavy, které Vilnius postihly v roce 1931, prošly i prostory chrámu. Po této události prošel chrám důkladnou rekonstrukcí. Po skončení druhé svět. války byla v roce 1949 katedrála uzavřena. O rok později byly zlikvidovány všechny sochy, které zdobily chrám. Majetek chrámu byl rozkraden, přibližně 4000 knih bylo prodáno do městského Domu knihy. Pozůstatky sv. Kazimíra byly přeneseny do kostela sv. Petra a Pavla. V roce 1980 byla cínová střecha opět… číst dále
Na základech dřevěného kostela z 12. nebo 13. století vznikl počátkem 15. stol. nový kostelík, ale opět dřevěný. Tento kostelík postavil litevský velkokníže Jagello poté, co bylo na Litvě jako poslední evropské zemi v roce 1387 oficiálně přijato křesťanství. Dřevěný Jagellův kostel v roce 1419 shořel. Později se ho kníže Vytautas rozhodl znovu postavit, ale už jako velký kamenný kostel v gotickém stylu. Za nějaký čas ke kostelu přibyla zvonice, dílo litevských architektů. Po sto letech potřeboval chrám opravu, a proto byl přebudován. V roce 1539 však znovu vyhořel. Po tomto požáru se nové stavby ujal italský architekt Giovanni Zini. Ten měl představu vybudovat chrám ve stylu renesance a tak ho i v roce 1557 dokončil. V roce 1610 chrám potřetí vyhořel. Rekonstrukční práce trvaly téměř 20 let. Roku 1639 chrám znovu hořel, byl však brzy opět postaven. Roku 1636 byly v kostele uloženy ostatky sv. Kazimíra. V období let 1655-1660… číst dále
|
Přihlášení |
