kostel sv. Marie Sionské

Kostel nechal na místě původního kostela ze 17. století, roku 1965 postavit poslední král králů, Haile Selassie. Vychází z původních tradic, má kruhový půdorys s obloukovým průčelím zdobeným vitrážovými okny. Výškou vyčnívá nad okolím, středová kopule je vzhledem k okolním stavbám dost vysoká. Samotný kostel je i zevnitř na místní poměry impozantní stavbou, klenutá hlavní loď zastřešená kopulí působí ohromujícím dojmem. Přestože je vnitřní část kruhová, je chrám rozdělen do tradičních tří zón podobně jako kostely s obdélníkovým půdorysem. Nejsvětější svátost zakrytá závěsy není uprostřed, ale u zadní stěny. Podél stěn jsou rozestavěny velké obrazy v tradičním ikonickém stylu. Klenuté prostory utvářejí typickou akustiku, i slova vyslovená šeptem se rozléhají po celém kostele. Naproti pódiu stojí něco jako řečnický pultík a na něm je položena kniha zabalena v látce. Stejně jako obrazy i kniha je tak chráněna před světlem. Pochází asi z XV. století, je psána a malována na kozí kůži, ovšem obrázky mají barvy tak jasné, jakoby byly dokončeny dnes. Nejznámější místní artefakt ovšem není uložen v kostele, ale v přilehlé nenápadné kapli. Naproti vchodu stojí dvě kaple vedle sebe. A právě zde je prý uložena pravá Archa úmluvy s jednou zachovanou kamennou deskou s Desaterem přikázání. Archu střeží jediný pověřený kněz, nikdo jiný k ní nesmí. Bazilika Panny Marie Sionské je duchovním srdcem etiopské ortodoxní církve. Vstup do baziliky je bohužel povolen pouze mužům. Kromě chrámu z roku 1965 stojí ale taky ještě Starý chrám, který vybudoval v roce 1665 král Fasilidas. Už před ním stálo ovšem na tomto místě několik chrámů a první z nich postavil zřejmě již král Ezana ve 4. století v samých počátcích křesťanství v Etiopii. Místo je to natolik posvátné, že do starého chrámu mají dodnes přístup pouze muži..

Archa pak byla uložena v Jeruzalémě, kde pro ni králové David a Šalomoun vybudovali důstojný příbytek. Tady se ovšem "biblická" stopa ztrácí - podle jedné teorie byla archa zničena v 6. století př. n. l., když babylonský král Nabuchadnessar II. vyplenil Jeruzalém. Podle jiné byla archa v tu dobu ukryta ve skále pod Šalomounovým chrámem, kde ji podle jedněch objevili templáři a převezli do Francie a později do Skotska, podle jiných je tam dodnes. Existuje ovšem také legenda, podle níž už v době vpádu Babyloňanů archa v Jeruzalémě vůbec nebyla, protože ji odvezl již za Šalomounovy vlády jeho syn Menelik do Etiopie, když se od své matky, královny ze Sáby, dozvěděl, kdo je jeho otec a vydal se ho navštívit. Archa byla potom ukryta v Lalibele, na ostrově v jezeře Tana a nakonec skončila v Aksúmu, kde je dodnes. Naproti novému velkému kostelu stojí kaple nepřístupná návštěvníkům, ruiny před ním jsou pozůstatky původního chrámu. Archa úmluvy má být uvnitř kaple. Snad je, snad není, nikdo ji neviděl..