klášterní kostel Panny Marie a sv. Mikuláše

Ty jsou u východní příčné lodi čtyřhranné, u západní okrouhlé. Navíc má Maria Laach západní předsíň, narthex, a před ní ještě čtvercový ambit s malou vnitřní zahrádkou a sloupořadím na vnitřní i vnější straně. Historizující kamenná kašna uprostřed je z roku 1937. Vnitřek kostela, z něhož byly při restaurování odstraněny barokní oltáře, je poměrně prostý. Ve východním chóru, který byl určen pro mnichy, se zachoval baldachýnový oltář z roku 1256, na některých sloupech jsou fresky světců z let 1491-1512. Kostel má šest zvonů z roku 1891 a dalších šest z roku 1991. Největší z nich, Regina Coeli, váží 4,86 t. Velké varhany s 66 rejstříky, třemi manuály a pedálem jsou z roku 1910..

Mohutný klášterní kostel Panny Marie a svatého Mikuláše patří mezi vrcholné románské stavby. První mniši přišli z Trevíru a položili základy celého kostela. Roku 1138 přišlo 40 mnichů z Belgie a klášter byl povýšen na samostatné opatství. Roku 1158 už byla velká část kláštera i kostela hotova. Východní věže a empora byly dokončeny roku 1177 a počátkem 13. století i západní průčelí. Do roku 1250 byly i dřevěné stropy v kostele nahrazeny klenbami. Následovalo 150 let rozkvětu a v 15. století se klášter stal střediskem humanistické vzdělanosti. V 18. století přibyly další barokní budovy kláštera, ale po obsazení Francouzi byl klášter roku 1802 zrušen. Movitý majetek byl prodán v dražbě a klášter měl být proměněn ve věznici. Po Napoleonově porážce připadl klášter roku 1815 Prusku. Roku 1863 získali kostel i klášter jezuité, kteří zde zřídili studium a zavedli název „Maria Laach“. Roku 1892 však pruský stát jejich kolej zrušil a jezuité nabídli budovy opět benediktinům. Klášter osídlili mniši z Beuronu a roku 1893 byl kostel znovu vysvěcen. Beuronští mniši se velice věnovali liturgii a přitahovali také konzervativně naladěné příznivce, kteří se po roce 1918 nemohli smířit s republikou. Zdejší opat počátkem 30. let výslovně podporoval Hitlera, od něhož očekával „duchovní obnovení“ Německa. Na druhé straně, když roku 1934 nacisté odvolali mladého primátora Kolína nad Rýnem Konráda Adenauera, poskytli mu v klášteře azyl a klášter sice zůstal jediný v Porýní, který nacisté nezkonfiskovali, nicméně byl předmětem stálé pozornosti gestapa. Od roku 1956 probíhala důkladná restaurace kostela, který se tak sice přiblížil svému původnímu vzhledu, ztratil však dost ze své historické patiny. Klášter dnes vedle liturgie provozuje a učí různá umělecká řemesla, pěstuje ovoce a léčivé byliny..