klášter dominikánů

Vnitřní rozměr celé stavby je 40 x 6,8 m. Na hlavní loď na severu navazovala do boku vystupující nižší boční loď o vnitřním rozměru 22,8 x 3,3 m. Obě lodi dělila oblouková arkáda, která spočívala na kruhových sloupech. Kostel kryla sedlová střecha, na obou kratších stranách jsou zděné střešní štíty. Obě lodi byly pod společnou střechou. Hlavní vstup byl v západním čele hlavní lodi. Klášter s rajským dvorem stál na jižní straně kostela, do dnešní doby z něj ale nic nezbylo. Odtud mniši vstupovali přímo do kostela dnes zazděným portálem v jižní zdi. V 15. století byla do prostoru mezi chórem a hlavní lodí vestavěna kostelní věž. Ta byla v 18. století zbořena. Na severní straně byl ke kostelu přistavěn transept o vnitřním rozměru 6,6 x 5,4 m. V západním a východním čele kostela byly původně trojice úzkých gotických oken. Při přestavbě v polovině 15. století byly nahrazeny jedním širokým gotickým oknem. Z kostela dnes stojí západní, jižní a východní zeď. Severní strana s výjimkou transeptu a boční zdi chóru zanikla. V severní zdi chóru je výklenek s hrobem zakladatele kláštera, krále Connachtu Felima O’Conor (1233-1265). Náhrobní kámen s reliéfem ležícího krále ale pochází teprve z přelomu 13. a 14. století. Detaily naznačují, že pochází z anglické dílny. Náhrobek nechali patrně vyrobit jeho potomci, aby zvýraznili jeho (a tím i své) královské postavení. Čelní panel hrobu je rozdělen na osm dílů s reliéfy oblouků. V každém oblouku je reliéf vojáka. Tato část hrobu je z 15. století, patřila patrně jinému hrobu..

Území patřilo keltskému královskému rodu Uí Briúin. Členové tohoto rodu od 8. století vládli provincii Connacht. Anglonormané (Angličané) zahájili invazi do Irska v roce 1169. Od roku 1235 ovládali velkou část Connachtu. Irští králové Connachtu z rodu O’Conor byli postupně zatlačeni do prostoru dnešního hrabství Roscommon. V tomto nejistém období založil král Felim O’Conor (1233-1265) v roce 1253 v Roscommonu nový dominikánský klášter. Roscommon byl v té době patrně hlavním sídlem králů z Connachtu. Předpokládá se, že sídlili na crannogu (umělém kruhovém ostrově) v nedalekém jezeře Lough na n-Eán (Ptačí jezero). Stavba kláštera byla dokončena roku 1257. Felim O’Conor zde dožil svá poslední léta a v roce 1265 byl v klášteře pochován. Anglonormané obsadili Roscommon v roce 1269, kdy zde anglický královský sudí Robert de Ufford zahájil stavbu kamenného královského hradu. Angličané občas stavěli hrady blízko klášterů, které byly tehdejšími civilizačními centry země. Měli tak z hradu přímou kontrolu nad porobeným obyvatelstvem. Nešlo ale jen o nový dominikánský klášter, 300 m severněji stál na místě původního Comanova kláštera ze 6. století augustiniánský klášter (dnes anglikánský kostel svatého Comana z 18. století). Áed na nGall (Aedh O’Conor, 1265-1274), král Connachtu, hradní staveniště několikrát napadl. V roce 1270 při jednom takovém útoku vyhořel i dominikánský klášter. V roce 1308 jej znovu poškodil požár po zásahu bleskem. Nejpozději v polovině 14. století byl Roscommon opět pevně v rukou O’Conorů. Kvůli válkám byl klášter v roce 1445 v havarijním stavu. Papež proto vydal odpustky všem, kteří přispěli na jeho obnovu. V průběhu 16. století probíhala druhá anglická kolonizace Irska a spolu s ní i církevní reformace. Královský místodržící Jindřich Sidney se v roce 1569 zmocnil hradu a města Roscommon. V roce 1577 získal hrad, město a 6880 ha půdy guvernér Connachtu Mikuláš Malby. Klášter byl po druhém příchodu Angličanů zrušen. Následně mohl posloužit jako zdroj stavebního materiálu při zvelebování nové anglické kolonie. V roce 1612 byl již v ruinách. Na konci 18. století byla zbořena kostelní věž. Dominikáni sice museli klášter opustit, zůstali ale nadále v okolí Roscommonu. Během přísných protikatolických zákonů (Penal Laws), uvalených na Iry anglickou vládou v 17. a 18. století, se museli schovávat. V roce 1791 jich bylo v Roscommonu šestnáct, kolem roku 1844 ale zdejší komunita dominikánů zanikla..