Roscommon

Vnitřní prostor hradu má rozměry 53 x 38 m. Delší osa je orientovaná ve směru SSZ-JJV. Uprostřed delší východní kurtiny stojí trosky mohutného dvouvěžového branského domu (twin-towered gatehouse), obdélného paláce s průjezdem hlavní brány v přízemí a dvojicí flankovacích půlkruhových věží (bašt) v čele. Portál brány je sevřený mezi oběma věžemi domu. V jižní části delší západní kurtiny stojí obdélná branská věž boční brány. Dvouvěžový branský dům i branská věž byly aktivně zapojeny do bočního ostřelování kurtin. Všechny věže hradu byly obytné. Pro seznam francouzských kastelů v Irsku viz tabulka ve foto-souboru hradu Limerick. U tohoto hradu je také článek o vývoji francouzských kastelů v Irsku a Británii. Hrad byl koncentrický, ze všech stran jej chránilo vnější parkánové opevnění s vodním příkopem. Vnější opevnění mělo bez příkopu rozměry 110 x 110 m. V parkánu se nacházelo předhradí s hospodářským zázemím hradu. Na západní straně byl parkán široký 40 m, na severní straně 28 m. Pro východní stranu tak zbývá šířka přibližně 28 m a pro jižní stranu 25 m. Obvodový příkop byl hluboký 1,5 m. Byl napájel vodou ze sousedního turloughu Lough na n-Eán (Ptačí jezero), po kterém je pojmenovaný dnešní městský park Loughlenane u hradu. Dnes většinou suchý turlough se nachází západně od hradu. Jde o krasové jezero bez povrchového přítoku a odtoku. Voda přitéká a odtéká podzemím. Hladina vody je proměnlivá, jezero může i dnes zaplavit celou pláň až ke hradu. Irské slovo turlough (suché jezero) se stalo celosvětovým geologickým výrazem pro tento druh krasového jezera. Irské turloughy jsou přitom svým počtem a vzájemným podzemním propojením celosvětově unikátní. Turlough Lough na n-Eán byl ve středověku a v raném novověku mnohem vodnatější než dnes. Kromě ochrany zajišťoval hradu také obživu formou ryb a ptactva. Dnešní suchý stav turloughu může být způsoben zemědělským zavlažováním, které má na svědomí snížení hladiny vody v mnoha irských jezerech. Zavlažovací systém přitom může být úplně někde jinde s dopadem na celou síť turloughů. Vnější opevnění hradu zcela zaniklo. Příkopy byly zasypány na konci 16. století při zřizování zahrady kolem zámku. Pouze severní úsek příkopu sloužil jako rybník (90 x 15 m), je proto i dnes patrný. Dvoukřídlý alžbětínský renesanční zámek byl kolem roku 1579 přistavěn ke krátké severní kurtině hradu a k severní části delší východní kurtiny. Jeho součástí se stal i dvouvěžový branský dům a obě severní flankovací věže. Tyto části hradu dostaly široká obdélná okna. Jižní kurtina hradu byla zbořena, od JJV totiž vedla k zámku z náměstí nová přímá zámecká cesta s alejí. Ta sice později zanikla, jejím pokračováním jsou ale dnešní ulice Main Street, Goff Street a na opačné straně města Golf Links Road. Tato část města pochází z konce 16. a ze 17. století. Celá přímka má délku 2 km. Zámek nakonec celý zanikl a spolu s ním i většina krátké severní kurtiny. Dnes tak stojí již jen obě delší strany hradu s věžemi. Obě jižní flankovací věže si uchovaly svůj středověký ráz bez renesančních oken. Jihovýchodní věž je dvoupatrová. Její rovné nádvorní průčelí spolu s celým západním rohem zaniklo. Zbyly po nich pouze tři urvané bloky zdiva. Vnitřní rozměr věže je 7,7 x 5,45 m. Interiéry byly plochostropé. Skladiště v přízemí bylo přístupné z nádvoří. První patro bylo také přístupné z nádvoří přímým schodištěm v síle východní zdi věže. Obytná místnost má krb a dvě štěrbinové střílny, v síle zdi zaniklého západního rohu byla latrína. Na straně nádvoří bylo určitě další větší okno. Druhé patro věže bylo na úrovni ochozu přilehlých kurtin a mohlo sloužit jako obydlí vojáků. Z prvního patra sem vede další přímé schodiště v síle východní zdi věže. Dle zásad anglické hradní architektury měly všechny hradní stavby zapuštěné střechy a kolem nich ochozy s cimbuřím. Jihozápadní věž je dnes ze všech nejlépe dochovaná, včetně rovného nádvorního průčelí. Vnitřní rozměr věže je 8,1 x 5,5 m. Skladiště v přízemí bylo přístupné z nádvoří. Valeně klenutá obytná místnost v prvním patře má krb a dvě štěrbinové střílny. Na straně nádvoří je další větší okno. Ve východním rohu místnosti je portál, který patrně vedl ke schodišti. Tím se stoupalo na ochoz jižní kurtiny. První patro bylo přístupné z nádvoří přímým schodištěm v síle jižní zdi věže. Tímto schodištěm se dnes stoupá dál na vyhlídkovou plošinu v koruně věže, kde byl původně ochoz s cimbuřím. Čtverhranná branská věž v západní kurtině má vnější rozměry 11,55 x 9,6 m. 2,9 m široký průjezd má segmentovou klenbu. Vnější obdélný portál brány není původní, byl vyzděn při památkové obnově ve 20. století, včetně plochého betonového překladu nadpraží s hliníkovým rámem. Hned za portálem je v klenbě otvor podsebití. Z druhého portálu brány na opačné vnitřní straně průjezdu zbyl zděný hrotitý oblouk. Z ostění portálu zbylo jen několik článků v severní patce oblouku. Obytné první patro věže nad průjezdem bylo přístupné přímým schodištěm v síle severní zdi. V nárožích mezi věží a kurtinou jsou na obou stranách latríny v síle zdi. Obdélný dvouvěžový branský dům s dvojicí půlkruhových bašt v čelním východním průčelí měl vnější rozměry 22,1 x 14,8 m. Přízemí bylo silnými příčkami rozděleno na tři prostory, z nichž ten prostřední sloužil jako branský průjezd. Po stranách průjezdu mohla být vrátnice a skladiště. Dům byl původně nejspíše dvoupatrový, při úpravě na zámek byl změněn na třípatrový. V plné výšce dnes stojí již jen vnější obvodová zeď domu, včetně obou půlkruhových bašt, a krátká jižní zeď. Většina nádvorního průčelí a krátké severní strany zanikla. V průjezdu brány je dlažba s vyjetými drážkami povozů..

Území patřilo keltskému královskému rodu Uí Briúin. Členové tohoto rodu od 8. století vládli provincii Connacht. Anglonormané (Angličané) zahájili invazi do Irska v roce 1169. Tuto část Connachtu se jim podařilo obsadit teprve v roce 1269, kdy anglický královský sudí Robert de Ufford zahájil stavbu kamenného královského hradu. Příčinou stavby hradu na tomto místě byla existence nedalekého kláštera. Angličané občas stavěli hrady blízko klášterů, které byly tehdejšími civilizačními centry země. Měli tak z hradu přímou kontrolu nad porobeným obyvatelstvem. Áed na nGall (Aedh O’Conor, 1265-1274), král Connachtu, staveniště několikrát napadl. Stavba se protáhla zhruba do roku 1290. Po dokončení byl hrad spolu s hrady Rindown a Athlone centrem anglické královské vlády v irském vnitrozemí. Anglická vláda v Irsku ale postupně na konci 13. a začátku 14. století slábla. Felimid O’Conor hrad poškodil v roce 1305, Ruarai O’Conor jej dobyl v roce 1315. Nejpozději v polovině 14. století byl hrad pevně v rukou irského rodu O’Conor, původních majitelů Roscommonu. Ti zde sídlili po dobu dalších dvou století, o hradě ale nejsou pro tuto dobu žádné písemné zprávy. V průběhu 16. století probíhala druhá anglická kolonizace Irska. Pro anglickou královskou vládu v Dublinu byl hrad strategicky významný. Královský místodržící Jindřich Sidney se jej proto v roce 1569 zmocnil. V roce 1577 získal hrad a 6880 ha půdy guvernér Connachtu Mikuláš Malby. Ten o něco později vestavěl do hradu pohodlný alžbětínský renesanční zámek. V okolí zámku byla zřízena zahrada. Zámek byl i nadále opevněný, což bylo zapotřebí během tříměsíčního obléhání Iry v roce 1596 a znovu v roce 1599, během Devítileté války (1593-1603). Další útoky následovaly během Irské konfederační války (1641-1653), kdy byl dvakrát obsazen v letech 1641 a 1645. Irští royalisté jej drželi v letech 1645-1652. V roce 1652 vítězné anglické parlamentní vojsko pobořilo hradní opevnění. Zámek byl vypálen v roce 1690 během Jakobitské války (1689-1691) a následně zpustl. Hrad je dnes v držení státní památkové péče OPW (Office of Public Works), zdivo bylo zakonzervováno..