
Olsztyn, česky Olštýn, je hlavní město Warmijsko-mazurského vojvodství v severním Polsku. Ve městě žije přibližně 174 tisíc obyvatel. Olsztyn patřil od 14. století k sídlům řádu Německých rytířů a od středověku je sídlem arcidiecéze. Dnes je město předním hospodářským, vzdělávacím a kulturním centrem Warmijsko-mazurského vojvodství, nachází se zde jeho samosprávné orgány a důležité úřady regionu a velký závod na výrobu pneumatik zn. Kormoran. Roku 1999 byla založena zdejší univerzita. Katedrálu sv. Jakuba najdeme v historické části města, 300 m východně od olštýnského zámku.
Uvnitř kostela najdeme svatostánek ze středověku s renesanční malířskou výzdobou a gotickou mříží, mramorovou křtitelnici ze 17. století, barokní postavy znázorňující světce, trůn varmijských arcibiskupů, kazatelnu z roku 1913 a bohatě zdobené pozdně gotické lavice. Pozoruhodné jsou také varhany restaurované v letech 2006-2008. Od roku 1979 je chrám dějištěm každoročních Olštýnských varhanních koncertů. V chrámu jsou uloženy ostatky sv. Wojciecha, který přišel do Olštýna z Hnězdna. V roce 1965 se chrám stal hrobkou varmijských biskupů. V roce 1973 byla kostelu udělena práva konkatedrály. V roce 1992 byla nazývána arcikatedrálou a od roku 2004 je bazilikou minor. Do této poslední důstojnosti ji povýšil papež Jan Pavel II., který zde při své pouti v roce 1991 sloužil mši..
Byl dokončen na přelomu 14. a 15. století po desetiletích výstavby, která začala založením Olštýna. Jde o nejstarší církevní stavbu ve městě a zároveň o unikátní památku v celém regionu. V roce 1596 byla kostelní věž, v té době dřevěná, nahrazena novou, zděnou. Stejně jako zbytek kostela byl v gotickém slohu. Kostel není orientován, i když kostelní věž směřuje k Římu. V roce 1721 byla katedrála přestavěna. Halová stavba o třech lodích byla postavena z červených cihel na kamenné podezdívce. Charakteristickými prvky jeho gotického architektonického stylu jsou vitráže, ozdobné štíty s vrcholky nebo věž zdobená omítnutými žaluziemi, postavená na čtvercovém půdorysu. Ta měla původně tři zděná patra a dřevěnou nástavbu. Svou dnešní podobu o sedmi podlažích získala až koncem 16. století, po zastřešení stanovou střechou s renesanční lucernou dosahuje jeho vrchol 70 metrů. V roce 1721 byly k věži přistavěny dvě kaple. V průběhu staletí byl kostel mnohokrát zničen, renovován a přestavován. Nejtěžším obdobím pro chrám se ukázalo devatenácté století, protože tehdy bylo jeho vybavení téměř úplně zničeno. Stalo se tak v zimě roku 1807, kdy napoleonská vojska po bitvě uzavřela uvnitř kostela asi 1500 ruských válečných zajatců. Na obranu před třeskutým mrazem spálili vše, co se dalo. Oheň navíc poškodil konstrukci budovy, kvůli které se v roce 1819 zřítila její klenba. V roce 1864 hrozilo zřícení kostela a musel být uzavřen. Do užívání byl dán po generální rekonstrukci provedené v letech 1866-1868, ale práce na obnově interiéru a jeho novogotické výzdobě pokračovaly ještě několik let. V roce 1896 z neznámých důvodů vypukl v kostele požár a způsobil mnoho škod. V porovnání s bohatostí jeho architektury je interiér kostela mnohem skromnější. Až ve 2. polovině 19. století došlo k přestavbě chrámu, na konci tohoto století budovu zasáhl další požár, který tentokrát pohltil hlavní oltář..