Veste Oberhaus

Východní svah opyše je součástí pravobřežního údolního svahu Ilzu. Náhorní planina s hradem sousedí na jeho západní, severozápadní a severní straně. Svou polohou Oberhaus připomíná moravský hrad Veveří. Tato poloha představovala veliký problém především v době palných zbraní. Z Oberhausu se proto stala na straně planiny silná dělostřelecká pevnost. Jádro hradu zaujalo konec opyše nad soutokem řek. Proti planině je chránil rozměrný obdélný donjon (obranná a obytná věž), zbořený někdy před rokem 1725. V polovině 14. století byl hrad na straně planiny rozšířen o předhradí. Od planiny je na západní, severozápadní a severní straně dělí čelní, ve skále vylámaný příkop Bärengraben. Předhradí bylo v novověku ušetřeno modernizace opevnění. Bastionové opevnění bylo namísto v předhradí postaveno na okraji planiny před čelním příkopem. Od planiny je dělí další vnější čelní příkop Tändelgraben. Jádro hradu s předhradím tak mohlo být v 16. století nerušeně přestavěno na renesanční zámek. Oberhaus je dnes pevnost (vnější bastionové opevnění) a zároveň zámek. Budovy v předhradí sloužily provozním potřebám pevnosti. Zhruba pětiboké jádro hradu má stejně jako opyš delší osu ve směru SZ-JV. Od 14. století bylo ze všech stran chráněno parkánem. Obvodová zástavba stojí na všech stranách nepravidelného nádvoří. Severní a západní křídlo stojí v parkánu na vnější straně původní obvodové hradby jádra hradu. V západním křídle je průjezd třetí brány. Hned za bránou stál do začátku 18. století obdélný donjon. Jeho demolice umožnila nádvoří rozšířit k západu. Pasovští biskupové se nepokusili nádvorní průčelí výškově a pohledově sjednotit. Uprostřed nádvoří je 37 m hluboká studna. Na jižní a východní straně stojí čtyřpatrová dvoukřídlá část zámku (původní hradní palác). Ta do parkánu nezasahuje. Na straně města je dnes nejvýraznější dominantou Oberhausu. Obdélná gotická hradní kaple svatého Jiří je orientovaná VJV směrem. V 16. století se stala součástí delšího jižního křídla zámecké budovy. Původně stála zcela volně uprostřed vnitřního prostoru jádra hradu, kde ale později překážela. Její částečné pohlcení jižním zámeckým křídlem proto bylo nevyhnutelné. Kaple je klenutá třemi dodatečně vloženými poli křížové klenby. Západní klenební pole je bez žeber. Klenbu a boční zdi zdobí fresky z 1. poloviny 15. století. Nejstarší fresky na jižní zdi jsou ze 14. století. Do západní vstupní části kaple byla dodatečně vložena zděná kruchta s varhany. Kruchtu podepírá segmentový oblouk. Pod kruchtou je žebrová síťová klenba. V západním čele kaple stojí vysunutá čtverhranná věž s barokní bání a vstupem v přízemí. Jižní a východní strana hradu byla dodatečně zesílena druhým vnějším parkánem. Pětiboké předhradí má novověkou obvodovou zástavbu. Na severovýchodní straně stojí středověká branská věž Torturm s průjezdem druhé brány v přízemí. Věž byla původně s výjimkou nejvyšší části dovnitř otevřená. Zazdívka otvoru s hrotitým obloukem je v jejím jihozápadním průčelí stále patrná. Na východní straně branské věže byl arzenál. Na jižní straně předhradí byl vojenský lazaret. Příjezdová cesta vede do brány přes příkop Bärengraben po mostě s kamennými pilíři. Dnešní mostovka je betonová. Na vnější straně příkopu stálo již v 15. století předsunuté předbraní s první hradní bránou (1S-sever). Dnes zde stojí obdélná renesanční budova s průjezdem v přízemí. Na západní straně bastionového opevnění je další první brána (1Z-západ). Obě cesty se scházejí před mostem do předhradí. Bastionové opevnění má celkem tři bastiony na západní, severozápadní a severní straně. Mezi bastionovým opevněním a příkopem předhradí stojí vysoký zděný renesanční rondel Katz (Kočka) s přilehlou pozorovací věží a budovou velitelství z roku 1597..

Pasovský biskup Ermanrich (v úřadu 866-874) se podílel na věznění slovanského misionáře svatého Metoděje. Němečtí biskupové si v té době dělali misijní nároky na Velkou Moravu, Panonii a Bulharsko. Svatý Metoděj jim překážel. Ze zajetí byl propuštěn na příkaz papeže Jana VIII. (v úřadu 872-882). Ermanrich byl zproštěn úřadu a předvolán do Říma. Hrad založil roku 1219 34. pasovský biskup Oldřich II. (v úřadu 1215-1221). Římský král Fridrich II. (1212-1250, od roku 1220 císař) jej krátce předtím v roce 1217 povýšil na prvního pasovského knížete-biskupa. Hrad byl proto nejen důležitým opěrným bodem biskupů v Pasově, ale také symbolem jejich moci. Na místě hradu předtím stála kaple svatého Jiří. Měšťané Pasova usilovali o statut svobodného říšského města. Hrad jim proto důrazně připomínal, kdo je v Pasově pánem. Někdy kolem poloviny 13. století byl dokončen také dolní hrad Veste Niederhaus, který umožňoval přímou kontrolu lodní dopravy na Dunaji. Ke konfliktu mezi biskupem a pasovskými měšťany došlo v letech 1298, 1367, 1431 a 1482. Ve všech případech měšťané na hrad zaútočili, byli ale vždy odraženi. Při jednom obléhání přikázal biskup střelbu na město, kde způsobil rozsáhlé škody. Dnešní jména hradů Oberhaus a Niederhaus se objevují poprvé od poloviny 14. století. Do té doby byly oba hradní celky známy jako hrad svatého Jiří. Oberhaus byl v polovině 14. století rozšířen o předhradí. S dolním hradem Niederhaus byl propojen hradbami po druhém měšťanském povstání roku 1367. Během 15. a 16. století byl hrad mnohokrát přestavován. Přestavby se soustředily na vnější opevnění a na obytné části hradu. Na západní a severozápadní straně byl hrad zranitelný ze sousední náhorní planiny. Bylo zde proto nutné zdokonalovat dělostřelecké opevnění. Výrazným podnětem modernizace bylo první turecké obléhání Vídně v roce 1529. Obytné části hradu byly v 16. století renesančně přestavěny. Ze středověkého hradu se postupně stala dělostřelecká pevnost a renesanční zámek. Během náboženské reformace v 16. století sloužil Oberhaus jako vězení pro protestanty. V 70. a 80. letech 17. století proběhly barokní úpravy zámku. Biskupové ale na Oberhaus postupně zanevřeli a přestěhovali se do nových luxusních zámků. V 18. století měl Oberhaus stálou vojenskou posádku o síle 250 mužů. K jeho obraně to ale nestačilo. Pevnost proto byla v roce 1741 bez boje předána Bavorům a Francouzům a v roce 1742 Rakušanům. Během Napoleonských válek druhé koalice (1798-1802) byl Oberhaus v roce 1800 bez boje předán francouzskému vojsku. Důsledkem německé mediatizace bylo v roce 1803 knížecí biskupství v Pasově zrušeno. Pasov připadl Bavorsku. Oberhaus poté sloužil jako důležitá pevnost na hranici s Rakouskem. Bavorsko bylo spojencem francouzského císaře Napoleona Bonaparte (1804-1815). Ten v roce 1805 vyhlásil Rakousku válku. Rakušané proto Pasov rychle obsadili. Před příchodem francouzského a bavorského vojska se ale stáhli. Napoleon Bonaparte chtěl z města udělat svou vojenskou základnu proti Rakousku. Z tohoto plánu ale nakonec sešlo. Vojenská posádka zůstala v pevnosti do roku 1867. Poté zde bylo obávané vězení pro vojenské a politické vězně. Od roku 1932 je Oberhaus majetkem města, které zde zřídilo Oberhausmuseum. Na konci 2. světové války byl poškozen Američany. Město od té doby provedlo jeho kompletní rekonstrukci..