Veste Niederhaus

Soutok je na jihovýchodní straně hradu. Jeho jižní stranu omývá Dunaj, severní stranu Ilz. Hradní skála se nachází na konci skalního hřbetu, který odtud stoupá na vrchol kopce Georgsberg s hradem Veste Oberhaus. Na temenu hřbetu stojí od roku 1367 dvojice paralelních hradeb, které oba hrady spojují. Niederhaus hradní skálu téměř úplně obestavěl. Skálu je možno vidět jen na severní straně. Stísněné jádro hradu zaujalo vrchol skály v severozápadní části areálu pod skalním hřbetem. Před hradem je ve hřbetu výrazná roklina, kterou obě spojovací hradby překračují. Přímo pod roklinou je jeden ze dvou silničních tunelů (východní tunel). Dvojdílné předhradí se tísní na dvou plošinách za čelní skálou s jádrem hradu. Dolní předhradí stojí na soutoku obou řek těsně nad hladinou vody. Obě řeky omývají jeho obvodovou hradbu. Horní předhradí je na severní straně o něco výše na skále. Jeho jižní hradbu ale také omývá Dunaj. Příjezdová cesta vede ke hradu od severozápadu podél Ilzu. Prochází pod jádrem hradu a horním předhradím a kulisovou branou vstupuje do dolního předhradí. Uvnitř se cesta otáčí okolo vysoké čtvercové strážní věže. Ta je vysunutá před východní čelo horního předhradí, se kterým je spojena hradbami. Střecha věže je valbová. Na její jižní straně je v hradbě druhá brána do horního předhradí. Na severní straně druhého předhradí stojí obytné stavení s polovalbovou střechou. Jádrem hradu je dvoutraktový palác na půdorysu okoseného písmene V. Valbová střecha paláce je trojkřídlá. Střední trojúhelná prohlubeň střechy musí mít odtokový kanál. Z jižního traktu vystupuje k západu rozměrný hranolový rizalit s valbovou střechou. Zdivo jádra hradu je výrazně silnější na jižní straně proti Dunaji. Na severozápadní straně paláce je zděné obdélné předbraní vstupní branky, která umožňovala přímý průchod mezi oběma hrady po skalním hřbetu. Někde na této straně hradu původně stála čtverhranná věž, která je patrná na dobových vyobrazeních..

Římský král Fridrich II. (1212-1250, od roku 1220 císař) jej krátce předtím v roce 1217 povýšil na prvního pasovského knížete-biskupa. Hrad byl proto nejen důležitým opěrným bodem biskupů v Pasově, ale také symbolem jejich moci. Měšťané Pasova usilovali o statut svobodného říšského města. Hrad jim proto důrazně připomínal, kdo je v Pasově pánem. Někdy kolem poloviny 13. století byl dokončen také dolní hrad Niederhaus, který umožňoval přímou kontrolu lodní dopravy na Dunaji. Stavební účty knížete-biskupa Otty von Lonsdorf (v úřadu 1254-1265) jasně poukazují na starý a nový hrad. Niederhaus je poprvé zmiňován roku 1359. Právě v této době se poprvé objevují dnešní jména Oberhaus a Niederhaus. Do té doby byly oba hradní celky známy jako hrad svatého Jiří (Georgsburg). Ve sklepení hradu bylo zřízeno ubytování pro 13 poutníků. Ke konfliktu mezi biskupem a pasovskými měšťany došlo v letech 1298, 1367, 1431 a 1482. Ve všech případech měšťané na hrad zaútočili. V roce 1367 dobyli Niederhaus. Následně proto byly oba hrady spojeny hradbami. V roce 1435 zničil Niederhaus výbuch střelného prachu. Princ-biskup Leonhard von Laiming (v úřadu 1424-1451) jej ale přikázal znovu postavit. Obnova byla velkolepá, budoucí papež Pius II. (v úřadu 1458-1464) v roce 1444 obdivoval nádherný velký sál Dolního domu. Později hrad sloužil k zasedání stavů. V 17. století zde bylo vězení pro vzpurné kněze. V roce 1762 zde princ-biskup Joseph von Thun (v úřadu 1762-1763) zřídil těžký žalář. V tom samém roce byl v hradním kopci proražen dnešní silniční tunel. Během Napoleonských válek druhé koalice (1798-1802) byl Niederhaus v roce 1800 bez boje předán francouzskému vojsku. Důsledkem německé mediatizace bylo v roce 1803 knížecí biskupství v Pasově zrušeno. Pasov připadl Bavorsku. V roce 1805 byly sníženy věže Niederhausu, aby nepřekážely při střelbě z Oberhausu na Dunaj. Oba hrady byly v této době významnou pohraniční pevností a blokovaly Rakušanům cestu po Dunaji do Bavorska. Vojenská posádka zde zůstala do roku 1867. V letech 1890-1907 vlastnil Niederhaus malíř Ferdinand Wagner. Dalším majitelem byl od roku 1907 malíř Eduard Strobelberger a na přelomu 20. a 21. století rodina Brunner. V roce 2012 byl Niederhaus přestavěn na exkluzivní byty..