Veľký Kamenec

Na zbylých třech stranách je chránil příkop a před ním navršený val. Na severní přístupové straně byl val širší. Mohlo tu být malé předhradí. Brána hradu byla přístupná po mostě přes příkop. Hradu původně dominovala čtvercová věž o stranách 7,7 x 7,7 m. Obvodová hradba byla silná přibližně 1,7 m. S výjimkou její dosud stojící vysoké části na západní straně celá zanikla. V jejím severozápadním a severovýchodním nároží stály pravoúhlé bašty se zaoblenými nárožími. Jejich osamělá torza dosud stojí. Tyto bašty mohly vzniknout v 15. stol. Mezi nimi se nacházel parkán s bránou. Uprostřed hradu je hluboká, ve skále vylámaná jáma po bývalé cisterně (nádrži na dešťovou vodu). Na západě stál podél hradby palác. Jeho severní část mohla být čtyřpodlažní, přičemž první podlaží bylo hluboko pod úrovní vrcholové skály kopce. Hradba byla totiž založena ve svahu. Dosud stojící palácová příčka spolehlivě vykazuje tři podlaží. Nejmladší částí hradu je dnes nejlépe zachovalá polygonální bašta v jižním cípu hradního jádra. Vznikla někdy v 16. století a byla pětipodlažní. Podobně jako západní hradba s palácem byla založena ve svahu, takže teprve její druhé podlaží výškově odpovídá vrcholové skále kopce. Ve třech podlažích má střílny pro lehké palné zbraně. Podobné střílny jsou patrné také v přilehlém západním úseku obvodové hradby. Palác byl s baštou komunikačně propojený. S výjimkou nejvyššího patra byly jejich interiéry přizpůsobeny k boji. Jedině nejvyšší patro bašty a paláce má dosud patrné okenní otvory. V čele severní části valu jsou pozůstatky okrouhlé bašty. Opevnění mohlo pokračovat na mírně svažité severní straně směrem k farnímu kostelu. Podél východní strany je patrný dlouhý přímý val. V tomto prostoru mohlo být velké předhradí s hospodářským zázemím hradu..

Hrad mohl vzniknout již někdy ke konci 13. stol. Matěj a Ratold v roce 1288 směnili panství s Bokšovci. Za nich je hrad poprvé zmiňován v roce 1323 při majetkové dělbě mezi členy rodu. Jednou rodovou větví byli Šošovci, kteří hrad vlastnili až do jeho zániku v 17. stol. Během 14. a 15. stol. byl ale společným majetkem různých větví rodu, což vedlo k četným sporům. Jednou z těchto větví byli Szerdahelyovci. Kvůli rodovým sporům byl hrad v roce 1438 pustý. V době bezvládí, po smrti krále Albrechta Habsburského v roce 1439, se jej zmocnil Jan Zehradeľ. Královský místodržící Jan Huňady jej v roce 1450 vrátil Jiřímu a Mikuláši Šošovi. Hned v následujícím roce jej ale obsadilo bratřické vojsko pod vedením Jana Talafúse a Petra Aksamita. V roce 1458 byli bratříci poraženi královským spojencem Štefanem z Rozhanovic v bitvě u nedalekého Sárospataku. Vojsko krále Matyáše Korvína v následujícím roce hrad dobylo, načež byl vrácen Šošovcům. V době bojů o uherský trůn mezi Janem Zápoľským a Ferdinandem I. Habsburským byl Kamenec v roce 1556 obsazen Františkem Németem, stoupencem Jana Zápoľského. O dva roky později byl dobyt císařským vojskem pod vedením Imricha Telekeši. Hrad byl při těchto bojích nejspíše poškozen, což mohlo vést k modernizaci jeho opevnění. Někdy v 16. stol byla postavena dosud stojící polygonální bašta pro palné zbraně na jižní straně hradu. K zániku hradu došlo v roce 1673, kdy jej pobořilo císařské vojsko. Šošovci se totiž přidali k Vešeléniho povstání. V roce 1690 císař povolil vrácení majetku Evě Barkóczy, vdově po Jiřímu Šošovi. V 18. stol. byl v severním svahu hradního kopce postaven dnešní barokní farní kostel. V 19. stol. byl v západním svahu kopce postaven malý klasicistní zámeček. V obou případech došlo k využití kamene z hradní zříceniny. Podle oficiální webové stránky vesnice měla být po zániku hradu v obci postavena tři šlechtická sídla. Kromě klasicistního zámku (kaštiela) pod hradem to mohly být také dva menší zámky (kúrie) pro různé členy rozvětveného rodu. V období let 1938-1944 byla obec připojená k Maďarsku..