Rushen

Jádro hradu vypadá jako čtvercový donjon (obranná a obytná věž), ve skutečnosti ale jde o dvě palácová křídla s nádvořím schovaná uvnitř vysokého čtvercového pláště (ochranné hradby) o stranách přibližně 16 m. Tento plášť je do výšky podlahy prvního patra nejstarší kamennou částí hradu z pol. 13. stol. Do konce 14. stol. byl zvýšen do své dnešní výšky a zvenčí k němu byly přistavěny tři flankovací čtvercové věže. Každá z nich stojí uprostřed západního, jižního a východního průčelí pláště. Jádro hradu Rushen se tak podobá donjonu na irském hradě Trim. Na rozdíl od něj ale vzniklo postupným vývojem. Jižní hodinová věž má dosud funkční hodiny od královny Alžběty I. z roku 1597. Na severní straně byl k plášti zvenčí přistavěn obdélný branský dům, který je se svými čtyřmi patry o jedno patro vyšší než plášť. Jde v podstatě o třetí palácové křídlo. Vnější oblouk brány s podsebitím je na úrovni třetího patra. Dokonce i drážky pro hřeben končí nad podlahou ve třetím patře. Druhý oblouk brány je na úrovni prvního patra a teprve třetí oblouk je regulérní branský portál. Toto výškové dělení brány dále zvýrazňuje celkovou výšku stavby. Jádro hradu bylo původně obehnáno příkopem a valem. Val byl nakonec v 15. stol. nahrazen vnější obvodovou hradbou polygonálního půdorysu o devíti stranách. Z příkopu se stal parkán (prostor mezi dvěma hradbami). Na severní straně vnější hradby je čtvercový branský dům dnešní třetí brány. Menší branský dům stál na tomto místě již v období valového opevnění. Branský dům je v přízemí příčkou rozdělen na dvě poloviny. Ve východní polovině je branský průjezd. V západní půlce je dnes pokladna s obchodem. Vnější portál brány je ve východním průčelí domu, zatímco ten vnitřní je v jižním průčelí naproti jádru hradu. Přístupová cesta se tak v průjezdu lomí v pravém úhlu, což zvyšovalo bezpečnost hradu. V podlaze průjezdu je u příčky otvor do sklepení. Podzemí zaujímá jediný sklep s valenou hrotitou klenbou. Otvorem v klenbě tak bylo možno vyložit zboží v průjezdu přímo dolů do sklepa. Na severní straně sklepu jsou patrné pozůstatky vodního kanálu. Protékající voda chladila vzduch ve sklepě, šlo tedy o středověkou chladnici. Příčka v přízemí stojí na vrcholu oblouku klenby sklepa. Stavitelé si tak patrně spočítali, jakou zátěž klenba unese, když se to dosud nezřítilo. V prvním patře branského domu je velký sál. Ten dnes není běžně veřejnosti přístupný. Ona příčka první patro nerozděluje, to už by klenba sklepa nemusela udržet. Třetí bránu chrání předbraní v podobě dlouhého koridoru podél vnější strany obvodové hradby. Koridor se dvakrát lomí. Obránci mohli střílet dolů na nepřítele z ochozů obou hradeb. Před kulisovou druhou bránou na začátku koridoru bylo v 16. stol. postaveno další malé předbraní s první bránou. Ta je dnes přímo v ulici města na okraji silnice. Obvodovou hradbu chránil dosud dobře zachovalý vnější příkop se zděnou kontreskarpou (zdí na vnější straně příkopu) a vnějším valem. Součástí valu byly také dvě věže na západní straně hradu, jedna půlkruhová a druhá válcová. Půlkruhová věž byla později přestavěna na dům. Dno příkopu dnes slouží jako malý park, který je během dne volně přístupný..

Některá zvířata jako medvěd a mohutný irský los (jelen) žila na ostrově o něco déle než v Irsku a Británii. Kostra irského losa nalezená v roce 1815 byla datována do období 7000 př. n. l. To je tisíc let po jeho předpokládaném vymření v Irsku. Pozdní doba kamenná byla obdobím megalitické kultury, stejně jako v Irsku a Británii. Lidé, kteří stavěli megalitické hrobky, byli prvními zemědělci. Na konci doby bronzové (před 500 př. n. l.) a v době železné (500 př. n. l. až 500 n. l.) stavěli obyvatelé ostrova opevněná hradiště. V této době museli bránit svou půdu. Římané ostrov nikdy nezabrali. Určitě se sem uchýlili někteří druidové vyhnaní v 1. stol. n. l. z Anglie a Walesu během římského záboru. Křesťanství přišlo na ostrov v 5. stol. Tradičně je zvěstování víry přisuzováno irským učedníkům sv. Patrika Romulusi a Conindrusi. Vikingové připluli na ostrov na konci 8. stol. V roce 798 vypálili klášter na ostrově sv. Patrika u severního pobřeží ostrova. Isle of Man byl pro Vikingy ideální základnou ve středu Irského moře, odkud mohli podnikat nájezdy do Anglie, Walesu a Irska. Během několika málo let zabrali celý ostrov, věnovali se kromě válčení také zemědělství a postupně přešli na křesťanskou víru. Spolu s Orknejemi a Hebridami se stal Isle of Man nejzazší výspou Norského království. Králové Manu byli vazaly norského krále. Církevní správa ostrova podléhala norským biskupům v Trondheimu. O církevní správu se ale museli norští biskupové přetahovat s anglickými biskupy v Yorku..

Poslední král Manu Magnus Olaffson na hradě zemřel v roce 1265. V roce 1266 prodal norský král Magnus VI. celý ostrov skotskému králi Alexandru III. Nový král chtěl rychlý návrat své investice (koupě ostrova) a tak poslal na ostrov své daňové výběrčí. Nový režim vedl k nevoli obyvatelstva a nevole nakonec přerostla ve vzpouru, kterou skotské vojsko potlačilo. Velitel povstalců Godred, syn posledního krále Manu, byl přitom zabit. Na konci 13. stol. byl ale skotský trůn prázdný a nároky si na něj dělal král Eduard I. Anglický. Tím došlo k válce mezi Anglií a Skotskem a Isle of Man ovládli Angličani. Dne 18. května 1313 se na ostrově vylodil skotský král Robert Bruce. Král oblehl a v prosinci toho roku dobyl hrad Rushen, který pro krále Eduarda II. Anglického držel Dougal Mac Dowyl. Robert pak pověřil svého synovce Tomáše Randolpha, hraběte z Moray, správou ostrova. Až do roku 1329 se pak Skotsko a Anglie přetahovaly o vládu nad ostrovem. Nakonec král Eduard III. Anglický v roce 1329 nařídil invazi a od té doby byl ostrov trvale podřízen Anglii. V roce 1334 učinil Eduard III. naprostým vládcem, tedy v podstatě králem ostrova, svého věrného stoupence Viléma Montacute, prvního hraběte ze Salisbury. Vilém nechal opravit a rozsáhle přestavět hrad Rushen, který byl po obléhání v roce 1313 v ruinách. Vilém Montacute mladší pak prodal celý ostrov v roce 1393 Richardu le Scrope za cenu 10000 liber. Cena byla v té době závratná, poněvadž šlo o koupi království. Richardův syn Vilém le Scrope byl věrným stoupencem krále Richarda II. Anglického, za což jej nechal nový král Jindřich IV. Anglický v roce 1399 popravit. Při příležitosti své korunovace věnoval ostrov Jindřichu Percy, prvnímu hraběti z Northumberlandu. Jindřich Percy byl králem Manu ale pouhých šest let. V roce 1405 se zúčastnil vzpoury proti anglickému králi a uprchl do Skotska. Jindřich IV. tak učinil novým králem Manu Jana Stanleyho, který onu rebelii potlačil. Anglický král ale převedl ostrov na Jana Stanleyho předtím než oficiálně zbavil majetku Jindřicha Percy. Kvůli této maličkosti se pak po roce 1594 oba rody dohadovaly u soudu. V tom roce totiž zemřel Ferdinand Stanley bez mužského potomka. Rod Percy požadoval navrácení ostrova, poněvadž jejich předek nebyl formálně zbaven svého majetku před jeho převodem na Stanleye. Soud ale rozhodl, že ostrov přejde na Annu Stanley, Ferdinandovu dceru. V roce 1609 prodala Anna ostrov svému strýci Vilému Stanley. Stanleyové navštěvovali Isle of Man jen sporadicky, takže správou ostrova byli pověřeni jejich guvernéři, kteří sídlili na hradě Rushen. Na začátku Anglické občanské války (1642-1651) bojoval Jakub Stanley na straně anglického krále. V červenci 1644 se ale i s rodinou přestěhoval na ostrov. Bydlel na hradě Rushen jako král i poté, co anglický král Karel I. přišel o hlavu v lednu 1649. V roce 1651 se Jakub rozhodl podpořit králova syna Karla (budoucího Karla II.) při pokusu o znovudobytí Anglie.Tento pokus ale selhal, Jakub byl zajat parlamentním vojskem a popraven. Jakubova žena Charlotte po zatčení svého muže nabídla anglickému parlamentu kapitulaci celého ostrova výměnou za jeho život. To se lidem na ostrově nelíbilo, báli se, že přijdou o svá práva a tak se proti vévodkyni vzbouřili. Velitelem povstání byl místní vojenský vůdce Vilém Christian. Povstalci rychle obsadili většinu ostrova, na hrady Rushen a Peel si ale netroufli. Anglický parlament jim slíbil, že uzná stará ostrovní práva a tak povstalci umožnili vylodění anglického parlamentního vojska. Parlamentní vojsko tak 28. října 1651 oblehlo hrady Peel a Rushen. Velitel vojska plukovník Duckenfield hned druhý den vyzval vévodkyni ke kapitulaci. Teprve z podmínek kapitulace se vévodkyně dozvěděla o smrti svého manžela. Hradní posádka nechtěla bojovat a tak nezbývalo než se vzdát. Vévodkyně dostala slib volného odchodu do Anglie a odtud do Holandska či Francie. Hrad kapituloval dne 3. listopadu 1651 a stal se tak poslední pevností v historii Anglické občanské války, která tak učinila. Ostrov poté připadl Tomáši Fairfaxovi. Zrádce Vilém Christian byl v letech 1656-58 guvernérem ostrova. Když Anglie v roce 1660 obnovila království, nový král Karel II. nezapomněl na oběť Jakuba Stanleyho a tak jeho synu Karlovi vrátil všechny otcovy majetky a tituly. Zrádce Vilém Christian byl v tu dobu mimo ostrov. Král Karel II. vydal v roce 1660 dekret o všeobecném odpuštění, aby tak zabránil dalšímu násilí. Na základě toho se Vilém Christian vrátil v září 1662 na ostrov. Byl ale okamžitě zatčen a uvězněn. Královský dekret měl totiž jednu vadu na kráse, nezmiňoval Isle of Man. Karel Stanley podobný dekret nevydal a tak uvrhl zrádce do vězení na hradě Rushen. Zrádcova rodina byla na cestě do Anglie, aby požádala anglického krále o dodatek k dekretu, který by zahrnul Isle of Man. Snad na základě toho odmítl Vilém Christian uznat vinu před soudem dne 26. listopadu 1662. Byl tak odsouzen ke smrti a 2. ledna 1663 popraven. Královský dodatek přišel pozdě, zajistil ale alespoň návrat Vilémova zkonfiskovaného majetku jeho rodině. V roce 1736 zemřel Jakub Stanley bez mužského potomka a ostrov tak přešel na jeho bratrance, Jakuba Murray, druhého vévodu z Athollu. V 18. stol. se stal ostrov pašeráckým hnízdem. Anglická vláda tím přicházela o zisky a snažila se přesvědčit Jakuba, aby jim ostrov prodal. Jakub ale odmítal. Teprve po jeho smrti v roce 1764 přišla příležitost. Celý ostrov zdědil Jakubův synovec Jan Murray. Jeho otec Jiří se dvacet let předtím zúčastnil Jakobínské války na špatné straně a byl za to uvězněn. Anglická vláda toho využila a pohrozila Janovi, že pokud jim ostrov neprodá, prověří jeho nároky coby syna zrádce na dědictví nejen ostrova samotného, ale i celého jeho rodinného dědictví. V roce 1765 tak Anglie formálně ostrov koupila za 70000 liber. Byl to v pořadí již třetí prodej ostrova. Ostrovanům tím skončila zlatá léta pašování a relativní politické nezávislosti. Jan Murrey, čtvrtý vévoda z Athollu, si stěžoval na nucený prodej ostrova u anglické vlády a u krále. V roce 1793 se tak stal alespoň guvernérem ostrova do své smrti v roce 1830. Titul krále Manu byl v roce 1521 změněn na lorda Manu. Dnešním lordem Manu je britská královna Alžběta II. Hrad Rushen od 18. stol. sloužil jako vězení a značně chátral. V roce 1891 bylo postaveno nové vězení a hrad byl na začátku 20. stol. zrestaurován. V roce 1929 byl převeden z majetku britské koruny do vlastnictví ostrovní vlády..